Jan Čep: Hranice Stínu

Hrdina Čepova jediného románu, učitel Randa, se po milostném zklamání a existenční prohře vrací do rodného kraje, svěřuje se svému dědečkovi a ve vesnickém prostředí a víře mizí jeho deprese a nachází smysl svého života.

Postavy:

• Prokop Randa 
• Františka Randová
• Eustach Randa
• Anna
• Páter Martin
• Jiřina
• Jan Šimon
• Dědeček

Obsah:

Prokop se vrací do rodného kraje, kde má dědečka. Nikdo Prokopa nezná, nikdo si ho nepamatuje, ani vlastní dědeček ho nepoznává. Naposledy tu byl jako dítě. Vrací se sem, aby vykonával práci místního učitele. Vzpomíná na to, jak se ve vesnici objevil Eustach, oženil se s Františkou a odvedl ji z kraje. Což Františce nemohl zapomenout její otec, zklamala ho tím.

Zpočátku bylo manželství šťastné, ovšem po čase se začala projevovat Eustachova povaha. Vygradovalo to tím, že Františku vyhnal a ona zůstala s Prokopem sama. 

Dědeček už je starý a pomalu umírá. Prokop mu přizná, kdo je a společně vzpomínají na Františku. Usmíří se a Prokop zůstává s dědečkem až do jeho smrti, která je teď mnohem lehčí, protože nakonec nebyl sám. 

Druhá dějová linie se odehrává ve městě, kde se Prokop seznamuje s manželským párem a zamiluje se do Anny. Ta si ale moc dobře uvědomuje, že je vdaná a spolu s manželem odjíždí. Prokop ji už nikdy neuvidí.

Třetí příběh se odehrává už v rodném kraji a v současnosti. Jan Šimon je zamilovaný do Jiřiny, ta ale ví, že je krásná a žádaná a každého bláhově odmítá. Ví, že k Janu Šimonovi něco cítí, ale odmítá i jeho a "na truc" se vyspí s čeledníkem Slovákem. Ten po ní touží, proto mu nevadí, že si Jiřina dává podmínku, že hned ráno se sbalí a odejde.

Slovák nejdříve opravdu bez problémů odejde, ale pak Jiřinu pronásleduje, toulá se krajem a chce ji zpět. 

Jan Šimon je zdrcený Jiřininým odmítnutím a rozhodne se odejít. Zrovna když odchází z kraje, aby zapomněl, Slovák zabije Jiřinu, pak sebe.

Můj názor:

1. Dobře se mi to četlo. Nebyly tam nudné pasáže. 
2. Ačkoli mi většinou vadí skoky do minulosti, tady se mi líbil popis minulosti. Občas bylo divné, že Prokop popisuje něco, co nemohl zažít (jeho rodiče před jeho narozením), ale i přesto byla minulost hezky popsaná a na ni plynule navázala současnost.
3. Maličko mi vadily skoky ke druhé dějové linii současnosti. 
4. Konec zůstal podle mě dosti otevřený. Sice oba, jak Jan Šimon tak Prokop našli štěstí, ale v podstatě každý zůstal sám. Prokop našel klid v rodném kraji, Jan Šimon z něj musel odejít, aby klid našel. 
5. Ačkoli byl popsán děj ohledně Anny asi nejmíň ze všech, byla to nakonec Prokopova celoživotní láska, která jej navždy provázela...

Mé hodnocení: