Originální název: Wo warst du, Adam?
Autorova prvotina
Překlad do čj: Ludvík Kundera
Adam je symbolickým jménem každého muže. A odpovědí na otázku kde byl, je: Ve válce. :(
"Světová katastrofa může sloužit lecčemu. Například i tomu, aby si lidé nalezli vůči bohu alibi. Kdes byl, Adame? "Byl jsem ve světové válce.""
THEODOR HAECKER
"Prožíval jsem dříve různá dobrodružství: zřizování poštovních linek, přemáhání Sahary, jižní Ameriku - ale válka není opravdové dobrodružství, je to jenom náhražka dobrodružství. Válka je nemoc. Tak jako tyfus."
ANTOINE DE SAINT EXUPÉRY
Román je rozdělen do více oddílů. Každý má jiného hlavního hrdinu, ale každým dílem prochází voják Feinhals, který svými názory ukazuje svůj a zřejmě také Böllův postoj k válce. A to, že byla nehumánní a nesmyslná.
Feinhals prochází válkou, lazaretem, láskou, transportem a nakonec nesmyslně umírá na prahu rodného domova, po kapitulaci města.
Uvnitř poraženého německého vojska se začíná ukazovat, kdo šel do války z přesvědčení, a kdo byl donucen bojovat, ačkoli byl proti.
Pro mě byly nejstrašnější dva momenty v této knize. A to: když velitel tábora rozstřílel Ilonu, poté co uslyšel její dokonalý hlas, na který celý život čekal. Strašná scéna:
Tady to bylo - krása a velikost a rasová dokonalost, spjatá s něčím, co ho zcela ochromovalo: s vírou. Nechápal, že ji nechal zpívat dál, dokonce i přes antifonu - snil možná. A v jejím pohledu - ačkoli viděl, že se chvěje - v jejím pohledu bylo cosi téměř jako láska - nebo to byl výsměch - Fili, Redemptor Mundi, Deus - zpívala - žádnou ženu dosud neslyšel tak zpívat.
Spiritus Sancte, Deus - měla silný, hřejivý, neuvěřitelně jasný hlas. Zřejmě snil - teď bude zpívat: Sancta Trinitas, Unus Deus - ještě si to pamatoval - a ona zpívala:
Sancta Trinitas - katoličtí židi? pomyslil si - já se zblázním. Hnal se k oknu a jediným trhnutím je otevřel: venku stáli a poslouchali, nikdo se ani nepohnul. Filskeit cítil, že se ho zmocňuje křeč, chtěl křičet, ale z jeho úst vycházelo jenom chraptivé nezvučné sípění a zvenčí sem pronikalo to bezdeché ticho, zatímco žena zpívala dál:
Sancta Dei Genitrix ... chvějícími se prsty uchopil pistoli, obrátil se a bez míření vystřelil na ženu, která se zhroutila a začala křičet - teď opět našel ztracený hlas, když ten její už nezpíval: "Postřílet," zařval, "všechno postřílet, zatraceně - sbor taky - ven s ním - ven s ním z baráku - " a vystřílel do ženy celý zásobník. Ležela na zemi v mukách zvracela svůj strach ...
Venku začaly jatky.
A druhá: když po všech útrapách a nebezpečích Feinhals konečně dorazil domů a chtěl vidět rodinu. V tu chvíli si stoupl na prah svého domů a když chtěl vejít, začlo ostřelování a dům s jeho rodinou se zřítil a on zůstal ležet zakrvácený v bílém prostěradle, které značilo, že se město vzdává.
Bílý prapor na domě jeho otce byl jediný v celé ulici a viděl nyní, že je nesmírně veliký - byl to asi jeden z matčiných obrovských ubrusů, které vytahovala ze skříně při slavnostních příležitostech. Opět se usmál, náhle se však vrhl na zem a věděl, že už je pozdě. Nesmyslné, pomyslil si, jak dokonale nesmyslné. Šestý granát dopadl na štít jeho rodného domu - padalo kamení, omítka se sypala na silnici a Feinhals zaslechl, jak dole ve sklepě křčí jeho matka. Rychle přilezl blíž k domu, zaslechl odpálení sedmého granátu a křičel ještě dříve, než granát dopadl, křičel několik vteřin nesmírně hlasitě a náhle věděl, že umírání není to nejjednodušší - hlasitě křičel, až ho granát zasáhl, a on se ve smrti skutálel na práh domu. Žerď praporu se zlomila a bílé plátno ho zahalilo.
Hodnocení v tomhle případě je hodně těžké. Chci říct, je těžké hodnotit pěti hvězdičkami knížku z války, která skončí tak tragicky a brutálně. To se prostě ve srovnání s romantikou a happy endem nedá srovnat. Proto nehodnotím téma, ale samotný dojem z knížky a pocit bezprostředně po přečtení...a proto musím dát 4 hvězdičky.
Žádné komentáře:
Okomentovat