Becca Fitzpatrick: Crescendo

Autorka: Becca Fitzpatrick
Díl: 2.
Počet stran: 496
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2011
Hodnocení: ****


Nořin život má stále daleko k dokonalosti, ale aspoň získala strážného anděla. 
Patch je tajemný, nádherný, magneticky přitažlivý, ale navzdory tomu, jakou roli má hrát v Nořině životě, se chová všelijak, jen ne andělsky. Je ještě vyhýbavější než dřív a k tomu se zdá, že tráví stále víc a víc času s Nořinou úhlavní sokyní Marcií Millarovou. 

Nebýt Patchova nepochopitelného jednání, Nora by Scotta Parnella, starého rodinného přítele, který se přestěhoval zpátky do města, sotva vzala na vědomí. Jenže Noru ke Scottovi začne cosi přitahovat – navzdory pocitům, které ji varují, že Scott před ní zřejmě skrývá nějaké tajemství. Noru navíc celou dobu pronásledují obrazy jejího zavražděného otce. Začne se zajímat, zda její původ nemá něco společného s jeho smrtí, a následkem toho jí hrozí stále větší a větší nebezpečí. Nora se zoufale snaží zjistit, co se vlastně v minulosti stalo, ale možná že některé události je lepší nechat spát, protože pravda může zničit vše – a všechny, kterým Nora věří a které má ráda.

Takže: druhý díl mě vtáhl do děje. Autorka má opravdu talent psát působivě a napínavě. Ovšem musím se přiznat, že mi vadilo to, že Patch byl trochu mimo příběh. Bylo fajn, že se často objevoval, ale přišlo mi to strašně málo. Těšila jsem se, že bude v každé kapitole, ale místo toho se objevoval mnohem míň. 
Co mi vyloženě už ke konci vadilo bylo to, že se zvyšoval počet Nořiných monologů v hlavě a prudce snižoval počet dialogů celkově.
Ztrátou Patche mi Crescendo trochu připomínalo Nový Měsíc (New Moon, Stephenie Meyer), kde se vlastně Edward objevil tuším jen ve třech nebo čtyřech kapitolách.
Vadí mi tenhle postup u sérií. Když se konečně na konci jedničky dají dohromady, od 3.kapitoly dvojky jsou od sebe a objevuje se na scéně nový objekt. 

POSTAVY: 
Nora...na začátku dobrý, pořád jí fandím, je to skvělá holka, ale zhruba od půlky už mě štvala...nemůžu si pomoct. Chápu, že žárlí, atd (Kdo by nežárlil, když jí chodí různě s její největší nepřítelkyní, dokonce ji líbá a ještě k tomu ochraňuje?)...ale proč sakra pořád a pořád dokola říká úplně něco jiného, než si myslí, posílá Patche pryč a ještě k tomu ho pořád z něčeho obviňuje, když sama vidí, že on se může přetrhnout, jen aby ji ochránil?  Každopádně, dobře, mám na paměti, že Noře je 16 let, takže v podstatě je ještě rozumná oproti jiným jejím vrstevnicím.
Každopádně chvilkama mi přišlo, že ji Becca trochu mění, aby děj/knihu natáhla. V jedničce byla Nora taková ... přímá, ke konci říkala, co si myslí. Tady na jedno myslela, o druhém přemýšlela, třetí řekla Vee, čtvrté udělala a páté řekla Patchovi! :D

Patch... ach, tenhle bad boy se mi zařezal do kůže a asi tam ještě dlouho zůstane! Rozhodně je momentálně na nanejvyšší příčce mého žebříčku. Jeden z nejlepších hlavních hrdinů v poslední době!
Absolutně jsem nechápala, co proti němu Nora pořád má (když samozřejmě pominu Marcii)...byl dokonalý... Je to muž snů! Hodně se změnil a rozhodně bych ho už neměla označovat "bad boy". 
Jeho oslovení "andílku" musí chytit za srdce každého romantika! :)

Marcia... takže nakonec Nořina sestra? Ta holka umí lézt pořádně na nervy! Každopádně v závěru ji člověk tak trochu chápe. Opět musím vyzdvihnout psychologii a krásnou prokreslenost postav od Beccy!
V tomhle díle se mi ještě víc líbila Vee, která si od ní fakt nenechá nic líbit (a Veeiny hlášky byly bezkonkurenční! ) :)

Scott...ten se mi líbil, od začátku jsem si myslela, že to bude dobrák. Nejvíc jsem ho ale žrala, když balil Noru, a pak dostal přes "hubu" od Patche...už jsem se zmínila, jak jsem Patche žrala, když žárlil?  :D Rozhodně bod pro Noru za provokování Patche. 
Scottovo gesto, kdy Noře věnoval auto, bylo moc hezké!

Příběh:

Musím se přiznat, že příběh mě zaujal mnohem méně než v Zavrženém! Myslím, že to mohlo být i tím, že děj byl hodně promyšlený a v některých chvílích i trochu složitý (pro mě) na pochopení. Všechny ty věci s přímou linií padlých, andělů, archandělů, Nefilimů, atd. 
Každopádně líbilo se mi, že se našly první trhlinky ve vztahu Nora-Patch. Nora mě vytáčela tím, jak se chovala téměř půl knížky. Pořád a dokola Patche z něčeho obviňovala, zřekla se ho jako strážného anděla, ale on ji pořád chránil! ALE jí to pořád nestačilo a dokonce začala věřit, že to ON zabil jejího tátu. Tohle mi vážně vadilo. Tolikrát už jí dokázal svou oddanost a lásku, a stejně to celé otočila proti němu. Asi to beru moc vážně, přece jenom je to 16 letá holčina, která žárlí.
Co mě dostalo je to, že kdo je Nořin otec!!! Trochu se to zamotalo, ale jsem rozhodně zvědavá, jak jí to mamča vysvětlí.
Konec...hm...zrovna nic moc pro mě, mám ráda happy endy (romantické), ale tohle? Tohle opravdu moc nemusím. Každopádně tím si Becca zajišťuje čtenáře k dalšímu dílu (Silence/Ticho), protože scéna, kdy se usmíří, vysvětlí si, líbají se a najednou se tam objeví její pravý otec a Patcha drží Nefilimové... to je přesně ta scéna, kdy rychle otočíte stránku a řeknete si: "WTF??? To jako vážně? Vyšel už další díl?" 
Ke konci knihy se objevilo několik překlepů a slov, která do věty vůbec neseděla, ale to se u takového množství stránek dá pochopit. 

Takže rozhodně doporučuji. Ačkoli Crescendo nedosahuje kvalit Zavrženého, je kniha rozhodně napínavá a nažhaví vás na další díl. Proto o hvězdičku méně a jdu objednávat další díl, chci vědět, co bude dál!!! :)

A na závěr: opět musím vyzdvihnout grafickou stránku knihy a pochválit Egmont, protože kniha je různě potištěna černými pírky, ozdobným písmem, atd. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Egmont!