Nikolas Vasilijevič Gogol: Mrtvé duše / Мертвые души

Příběh drobného podvodníčka Čičikova, který postupně navštěvuje statkáře, aby je přiměl k prostoduché finanční spekulaci s prodejem "mrtvých" duší zemřelých nevolníků, se stal jednou z nejproslulejších knih světové literatury. 
Z Mrtvých duší N.V. Gogola (1809 - 1852) známe jen první díl a několik neúplných kapitol z druhého dílu, které se náhodou zachránily (rukopis druhého dílu Gogol krátce před svou smrtí spálil). 
I tak je Čičikov, tato inkarnace ruské banality, patrně nejdokonalejší Gogolovou literární karikaturou.







OBSAH:

Takže k ději dnes jen krátce, anotace je celkem přesná. Úředník Čičikov jezdí po vesnicích v Rusku a kupuje tzv. "mrtvé duše", což jsou vlastně mrtví nevolníci. V Rusku se nevolníkům říkalo duše.
V jednotlivých kapitolách se nám vyobrazuje Čičikovova povaha. Zná lidi a ví, jak je tzv. "oblbnout". S jedním jedná tvrdě, s vdovou zas jemně a potom tvrdě, atd.
Začátek nebyl špatný. V každé kapitole mluvil Čičikov s někým jiným a probírali obchod, až mu daná postava své mrtvé duše prodala. My ale stále nevíme, proč je vlastně skupuje.
Po několika kapitolách se děj trochu stočí na rodinu gubernátora a nakonec se vše zvrtne proti Čičikovovi. Je stanoven soud a vše kolem Čičikova a mrtvých duší má být prošetřeno.
Jelikož Gogol 2. díl spálil, netuším, co v něm bylo, každopádně samotného soudu jsem se v knížce nedočkala a vlastně ani žádného vyřešení. Ano, dozvíme se, proč Čičikov skupuje duše, ale není to nakonec takové rozuzlení, jaké čtenář čeká.
Konec se zvrtne úplně, když autor začne promlouvat ke čtenáři, oslavuje velkolepost Rusi a už se vůbec nevrací k tomu, co se s Čičikovem stalo. Takže vlastně celkem dobrý začátek, nudný prostředek a absolutně nic-neříkající konec, který na čtenáře nezapůsobí, je nudný a vlastně se nic nedozvíme. Jako bychom četli zbytečně, protože podstatu jsme nezjistili.






MOJE HODNOCENÍ:

1. Začátek dobrý a zajímavý.
2. Prostředek nudný a natahovaný.
3. Konec překvapivý, nudný, nicneříkající, nic se nedozvíme, žádné rozřešení, nic.
4. Styl autora se mi vcelku líbil, jen to trochu pokazil závěrem, kde začal řešit velkolepost Rusi, místo aby řekl, co se dělo s Čičikovem.
5. Je to zatím první (a doufám, že i poslední) ruský autor, který mě hluboce zklamal. Nic už bych si od něho nepřečetla!
6. Autor promlouvá ke čtenáři a vysvětluje mu Čičikovovo chování.
7. Bohužel: