Maryčka Magdónová

 Určitě všichni znáte Slezské písně od Petra Bezruče. Ačkoli v Ostravě studuji, ke knihám o Ostravsku jsem přišla, jak se říká "jak slepý k houslím". Znáte to, babička vyklízela půdu a měla tam spousty knih. Nabrala jsem si asi 50, co mě zaujaly a než jsem nastoupila na češtinu, rozhodla jsem se, že si trochu nadběhnu s četbou a pustila se do toho. Začnu sem uveřejňovat postupně moje oblíbené, ale ráda bych nejdřív začla básní Maryčka Magdónová ze Slezských písní. Ta slova mě vždycky dostanou. Na střední škole nám profesorka pustila zhudebněnou podobu Maryčky a já už ji několik let stále poslouchám. Myslím, že by se vám vážně mohla líbit. Akorát refrén má přidaný. Takže si ji určitě poslechněte a schválně: do komentů napiště, ze které části vás mrazí, jestli se shodnem ;)

Šel starý Magdon od Ostravy domů,

v bartovské harendě večer se stavil,
s rozbitou lebkou do příkopy pad,
plakala Maryčka Magdónova

Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil,
pod vozem zhasla Magdóna vdova,
na starých Hamrech pět vzlykalo sirot,
nejstarší Maryčka Magdónova.

Kdo se jich ujme, a kdo jim dá chleba, 

budeš jim otcem, budeš jim matkou,

myslíš, kdo doli má má srdce taky, 

tak jak ty, Maryčko Magdónová.

Bez konce jsou lesy markýze Géra,
otcové když v jeho robili dolech,
smí si vzít sirotek do klínu drva,
co pravíš, Maryčko Magdonova?

Maryčko, mrzne a není co jísti,

na horách plno je dřeva,
Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat,
má mlčet, Maryčko Magdonova?

Cos to za ženicha vybrala sobě?
Bodák má k rameni na čapce peří,
drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku,
půjdeš s ním, Maryčko Magdonova?

Cos to za nevěstu? Schýlená hlava,
firtoch máš na očích do něho tekou,
hořké a ohnivé krůpěje s lící,

co je ti, Maryčko Magdonova?

Frýdečtí grosbyrtři, dámy ze Frydku,
jízlivou budou se smáti ti řečí,
ze siňky uzře tě Hochfelder žid,
jak je ti, Maryčko Magdonova?

V mrazivé chýši tam ptáčata zbyla,
kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
nedbá vám bídných co znělo ti v srdci,
po cestě, Maryčko Magdonova?

Maryčko, po straně ostré jsou skály,
podle nich kypí a utíká k Frydku,
šumivá divoká Ostravice,
Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor?

Jeden skok nalevo po všem je po všem,
černé tvé vlasy se na skále chytly,

bíle tvé ruce se zbarvily krví,
s Bohem buď, Maryčko Magdonova!

Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi,
bez křížů, bez kvítí krčí se hroby,
tam leží bez víry samovrazi,
tam leží Maryčka Magdonova.

Text by me! 

Pokud někde nesedí slovo, tak se omlouvám, ale asi ve dvou případech jde těžko rozumět. S.