XXXIII.
A čeká marně. Druhý, třetí
list napsal, žádná odpověď.
Až jednou... Div jí do objetí
nepadl u známých. Co teď?
Nevidí zraku Evženova.
Je cizí, přísná. Nemá slova.
A zima, zima vane z ní
jak o Kristovo zrození!
Oněgin zrakem přibil by ji.
Můj Bože! Tvrdě sevřené rty
jak by byly z kamene!
Kde soucit, rozpaky se kryjí?
Kde stopa slz? Ne, není tu!
Svit hněvu spíš než soucitu...
Žádné komentáře:
Okomentovat