Třetí díl navazující na romány Zavržený a Crescendo. Nedorozumění mezi Patchem a Norou je zažehnáno. Společně překonali tajemství svázaná s Patchovou temnou minulostí, smířili dva dosud nesmiřitelné světy a čelili bolestným zkouškám víry a naděje, to vše pro lásku, která má sílu překonat hranice mezi nebem a zemí. Patch a Nora, vyzbrojeni pouze svou bezpodmínečnou důvěrou v toho druhého, se vrhají do zoufalého boje a pokoušejí se zastavit zločince, který má moc navždy zničit vše, o co se snažili, dokonce i jejich vzájemnou lásku.
Autor: Becca Fitzpatrick
Počet stran: 496
Nakladatelství: Egmont
Datum vydání v ČR: 2011
"Dnes trochu jiná recenze. Každopádně věřím, že i tahle se bude líbit, protože je zbytečné se moc rozepisovat, raději Vás navnadím úryvky z knihy! :) "
Postavy:
Bylo mi jí, chudiny, fakt líto. Po pěti měsících se vzbudí na hřbitově, vůbec netuší co se děje, najde jen jedno černé pírko, které má potřebu chránit.
Přijde domů a nemůže si pomoct, ale cítí odpor k Hankovi. Jakoby nestačilo to, že je to otec Marcie, ještě se dozví, že si hraje na jejího otce a má v plánu si vzít její matku.
Navíc se začínají dít divné věci, které určitě souvisí s její amnézií, ale nedokáže je vysvětlit.
A v neposlední řadě ji to přitahuje k neznámému klukovi Jevovi, v jehož blízkosti se vždycky roztřese a postupně začíná zjišťovat, že k němu asi někdy něco cítila…jenže si na něj nemůže vzpomenout!
Vydechl. Dlouze a pomalu. Cítila jsem, jak se uvolňuje. "Je tu už jenom jedna věc, kterou vím jistě." Obrátil se ke mně. Oči měl úplně černé.
"Ta, že bych pro tebe udělal cokoliv, i kdyby to znamenalo jít proti mým instinktům a mojí povaze. Vzdal bych se kvůli tebe všeho, i mojí duše. Jestli tohle není láska, tak je to to nejlepší, co ti můžu dát."
Nevěděla jsem co říct. Nic se nezdálo dostatečné. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a políbila ho na jeho pevně sevřená ústa.
Pomalu se Patchova ústa přizpůsobovala těm mým. Vychutnávala jsem si lahodný tlak na mojí kůži. Jeho rty se odtahovaly a zase ponořovaly do těch mých. Nechtěla jsem, aby byl naštvaný. Chtěla jsem, aby mi věřil tak, jak já věřila jemu. "Andílku," řekl tlumeně mé jméno ústy, které byly spojené s těmi mými. Odtáhl se a jeho oči se snažily přijít na to, co od něj chci.
Trošku jsem se mu divila, že si pustil k tělu Dabriu. Já bych jí teda nevěřila. Až do úplného konce jsem čekala, jestli něco vyvede, ale ona naštěstí poslouchala, protože Patch měl její pírko.
Nejvíc mě naštval, když Noře zase smazal paměť hned první noc, kdy se jí o něm zdálo a všechno se jí vrátilo.
"Proč jsi mě opustil?" vyhrkla jsem.
Narovnal se. "Vážně věříš tomu, že jsem tě opustil?"
Knedlík v mém krku se zvětšil. "A co si mám myslet? Byl jsi pryč celé měsíce, a když jsem tě konečně našla, jenom stěží se mi můžeš podívat do očí."
"Udělal jsem to jediné, co jsem mohl. Vzdal jsem se tě, abych ti zachránil život." Zatínal a zase povoloval čelist. "Nebylo to snadné rozhodnutí, ale bylo to to jediné správné."
"Vzdal ses mě? Jen tak? Jak dlouho ti trvalo se rozhodnout? Tři sekundy?"
Jeho oči při té vzpomínce zchladly. "Jo, to je asi doba, kterou jsem měl na mé rozhodnutí."
Najednou se mi začaly kusy skládačky spojovat. "Někdo tě donutil, abys mě opustil? Tohle mi tím chceš říct?"
Nedopověděl, ale to jsem ani nepotřebovala.
"Kdo tě donutil ode mě odejít? Koho se tolik bojíš? Patch, kterého jsem znala, by od ničeho jenom tak neutekl." Prostoupila mnou bolest a já zvýšila hlas. "Já bych za tebe bojovala, Patchi. Bojovala bych!"
"A prohrála bys. Byli jsme v pasti. Ohrozil tvůj život a s touhle hrozbou u mě uspěl. Měl tebe a to znamenalo, že měl i mě."
"Kdo? O kom tom mluvíš?"
Dočkala jsem se jenom dalšího křehkého ticha.
"Pokusil ses mě aspoň jednou najít? Nebo pro tebe bylo tak snadné" -hlas se mi zlomil- "nechat mě jít?"
Strhnul si ručník z ramen a odhodil ho stranou. Oči měl rozšířené a ramena se mu s každým nadechnutím zvedala. Měla jsem ale pocit, že ten hněv nebyl mířený proti mně.
"Nemůžeš tady být," řekl tvrdě. "Musíš mě přestat hledat. Musíš se vrátit do svého života. To je to nejlepší, co můžeš udělat. Ne kvůli mně," dodal, jako kdyby odpovídal na mojí další rozčílenou poznámku. "Ale kvůli sobě. Udělal jsem všechno, abych ho od tebe udržel co nejdál a hodlám v tom pokračovat. Udělám všechno, co budu moct. Jenže budu potřebovat tvojí pomoc."
"A myslíš, že já nepotřebuju tvojí pomoc?" vrátila jsem mu. "Potřebuju tě, Patchi. Teď. Potřebuju tě zpátky. Jsem ztracená a vyděšená. Víš, že si vůbec nic nepamatuju? Samozřejmě, že to víš," řekla jsem hořce, když mi to došlo. "To je důvod, proč mě nehledáš. Víš, že si na tebe nepamatuju a to ti umožňuje se ode mě držet dál. Nikdy jsem si nemyslela, že by sis vybral radši tu snazší cestu. No, nezapomněla jsem na tebe, Patchi. Vidím tě úplně ve všem. Vidím záblesky černé - tvé vlasy, tvé oči. Cítím tvůj dotek, vzpomínám si na to, jak jsi mě držel ..." Odmlčela jsem se. Nedokázala jsem pokračovat.
"Je lepší, když nic nevíš," řekl Patch rozhodně. "Je to sice to nejhorší vysvětlení, které jsem ti kdy dal, ale pro tvojí vlastní bezpečnost je lepší, když se určité věci nedozvíš."
Zasmála jsem se, ale ten zvuk byl tichý a plný úzkosti. "Takže takhle to je?"
Došel až úplně ke mně a právě, když jsem si myslela, že si mě přitáhne do náruče, zastavil se. Začal se kontrolovat. Vydechla jsem a snažila se nerozbrečet.
Opřel se loktem o rám dveří těsně nad mým uchem. Jeho vůně byla tak fantasticky známá směs koření, mýdla a opojných vzpomínek, které pro mě v tuhle chvíli bylo až příliš těžké vstřebat. Toužila jsem se ho dotknout. Sledovat své ruce na jeho kůži, cítit jeho paže, které mě pevně objímají. Chtěla jsem se mu přitulit ke krku a poslouchat jeho šepot, kterým by mi říkal něžná slova, která by patřila jenom mě. Chtěla jsem, aby byl u mě blízko. Tak blízko, že už by nikdy nepomyslel na to, že by znovu odešel.
"Tohle není konec," řekla jsem mu. "Po tom všem, čím jsme si prošli, nemáš právo mě jenom tak odkopnout. Nenechám tě tak snadno odejít." Nebyla jsem si jistá, jestli to byla hrozba, ale byl to můj poslední pokus o odpor, protože tahle slova šla přímo z mého zlomeného srdce.
"Chci tě ochránit," zašeptal Patch.
Stál tak blízko. Všechna jeho síla, teplo a tichá moc. Nemohla jsem utéct. Teď ani nikdy jindy. Vždycky mu patřily všechny moje myšlenky. Měl ve svých rukách moje srdce. Byla jsem k němu přitahována silami, které jsem nemohla ovládnout, natož od něj utéct.
"Ale neděláš to."
Vzal mojí bradu do dlaně. Jeho dotek byl nesnesitelně něžný. "Vážně si to myslíš?"
Snažila jsem se mu vytrhnout, ale ne dost. Nemohla jsem odolat jeho doteku. Nikdy. "Nevím, co si mám myslet. Můžeš mě z toho obviňovat?"
"Mám za sebou dlouhou historii a není moc dobrá. Nemůžu jí smazat, ale rozhodl jsem se už neudělat další chybu. Ne, když je toho tolik v sázce. Ne, když jde o tebe. Je tu plán, ale než se dotáhne do konce, bude to nějakou dobu trvat."
Tentokrát si mě strhnul do náruče. Odhrnul mi vlasy z obličeje a uvnitř mě se díky jeho doteku něco zlomilo. Po tvářích mi začaly padat horké, mokré slzy. "Kdybych o tebe přišel, přišel bych úplně o všechno," zamumlal.
"Koho se tolik bojíš?" zeptala jsem se znova.
Položil mi ruce na ramena. Opřel si čelo o to moje. "Jsi moje, Andílku. A já nedovolím, aby to něco změnilo. Máš pravdu - není konec. Je to jenom začátek a nic, co je před námi, nebude snadné." Vydal ze sebe unavený povzdech. "Nebudeš si pamatovat tenhle sen a už se sem nikdy nevrátíš. Nevím, jaks mě našla, ale ujišťuju tě, že už se to znovu nestane. Vymažu ti vzpomínky na tenhle sen. Je to pro tvojí vlastní bezpečnost. Tohle je naposled, co mě vidíš."
Každopádně si to u mě spravil hned, jak začal zase žárlit na Scotta :D
Když zjistil, že jde Nora na ples se Scottem:
"Marcie žije pořád v bublině, ale hrozí, že jí Hank brzy rozbije." Naklonil hlavu a sjel pohledem mé šaty. "Na jakou příležitost?"
"Ples," řekla jsem a otočila se. "Líbí?"
"Vždycky jsem slýchal, že na ples potřebuješ doprovod."
"No," vytáčela jsem se. "Já tak trochu ... jdu se Scottem. Oba jsme se shodli na tom, že ples školy je to poslední místo, kde by mohl Hank být."
Patch se usmál, ale byl to napjatý úsměv. "Beru to zpátky. Jestli bude chtít Hank Scotta zastřelit, má moje požehnání."
"Jsme jenom kamarádi."
Zvedl mi bradu a políbil mě. "Aby to tak i zůstalo." Vzal si z košile svoje sluneční brýle a nasadil si je.
Když se Scott dobýval v noci k Noře do pokoje:
Vykročila jsem do šera v místnosti a odhrnula si vlasy z krku. "Zapneš mi je?"
Patch mě pomalu sjel očima. Jejich barva se změnila na ostře černou. "Budu prožívat vážně krušné chvilky, jestli tě v těchhle šatech pustím ven se Scottem. Jenom varování: Jestli přijdeš domů a bude to vypadat, že s tvým oblečením někdo byť i jen trošku manipuloval, budu Scotta sledovat, a až ho konečně najdu, nebude to moc pěkná podívaná."
"Vyřídím mu to."
"Když mi řekneš, kde se skrývá, řeknu mu to sám."
Musela jsem se přemáhat, abych se nerozesmála. "Něco mi říká, že by tvůj vzkaz byl mnohem přímější."
"Řekněme jenom, že by si to vzal k srdci."
Patch mě vzal za zápěstí a přitáhnul si mě k sobě, k polibku. Něco ale nebylo v pořádku. Jeho tvář byla na okrajích rozmazaná a ustupovala do pozadí. Když se jeho rty setkaly s těmi mými, sotva jsem to cítila. Horší bylo, že jsem cítila, jak se ode mně odtahoval, jako kdyby se mezi námi tvořila skleněná stěna.
Patch si toho všimnul taky a zaklel.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"To ten míšenec," zavrčel.
"Scott?"
"Klepe na okno tvojí ložnice. Každou chvíli se probudíš. Je to poprvé, co se k tobě takhle vplížil v noci?"
A když se Patch dozvěděl, že se Nora znovu vídá se Scottem:
Jevovy oči ztvrdly. "Jaký kamarád Nephil?"
"Na tohle ti odpovídat nebudu."
"Zapomeň na to. Vím to. Jenom jedinému Nephilovi věříš natolik, abys mu mohla říkat přítel. Scott Parnell."
Vážně mě zklamala. Nadávala na Nořinu mámu, ale sama se chovala ještě hůř. Navíc jsem v tom cítila trochu žárlivosti, že Nora se takhle zamilovala a ona ne.
Trochu mě zarazila tahle nová verze Vee, která odhání všechny chlapy :D :D
Vážně, ale vážně jsem si vychutnala jeho smrt. Byla to sladká pomsta a jsem ráda, že ho nakonec neoddělal Patch, ale sama Nora.
"Pojďme pryč," zašeptal mi do ucha.
Chystala jsem se mu to odsouhlasit, když jsem koutkem oka uviděla plamínek ohně. Nejdřív jsem si myslela, že by to mohla být jedna pochodeň, která spadla z držáku. Pak jsem si ale všimla plamene, který Hankovi tančil v ruce. Měl nadpozemsky modrou záři. Trvalo mi chvíli pochopit, co jsem to vlastně viděla. Odmítala jsem tomu uvěřit.
Najednou mi ale věci začaly dávat smysl. Hank měl v jedné ruce žhnoucí kouli modrého ohně a v té druhé držel Patchovo černé pírko. Dvě naprosto odlišné věci. Světlo a tma. Pomalu k sobě obě věci přibližoval. Žár ohně začínal ožehávat špičky pera.
Nebyl čas vykřiknout a varovat Patche. Nebyl čas vůbec na nic.
V tom nejkratším momentu jsem zvedla zbraň a stiskla spoušť.
Prudký výstřel Hanka odhodil na zeď. Ruce měl natažené a ústa otevřená překvapením.
Už nikdy se znovu nepohnul.
Pořád nemůžu pochopit, že Noru celé měsíce mlátil a mučil, aby ji používal proti Patchovi, přitom je to jeho vlastní dcera, a nakonec chce, aby vedla jeho armádu a ještě se k ní a její mámě chová jakoby se nic nestalo :O
Děj:
Příběh navázal přesně tam, kde skončila dvojka. Patch byl na hřbitově, kde se vzdal křídel kvůli Noře, aby ji ochránil. Následuje nějaké to vyjednávání s Hankem a hned jsme zpět u Nory, která se probudí na hřbitově a najde Patchovo pírko. Nepamatuje si absolutně nic z posledních pěti měsíců, tudíž ani Patche...
Nejdřívě to vypadalo dobře, když Nora našla Patche hned v prvním snu, ale pak to šlo zase z kopce. Stejně jako u New Moon, se tam Patch objevoval jenom sem tam a to jen tak light, protože ho Nora neznala. Cca od poloviny tam byl častěji, ale stejně bych ho tam raději měla pořád! :)
Neskutečně se mi ulevilo, když ji konečně dovedl do svého bytu a tam jí KONEČNĚ všechno řekl :) Zajímalo by mě, jestli by jí to řekl i kdyby se neprořekla, že si Hank chce vzít její mámu.
Úžasné škádlení mezi Patchem a Norou a opět hlášky z jedničky co se koupele týče, perfektní!!
"Jsi nemožný."
"Nejsem. Jsem Jev a ty zase Nora."
"Přestaň." Skoro jsem se sama usmála.
"Jestli se chceš držet dál na primitivní úrovni, voníš skvěle," poznamenal. Natisknul se ke mně ještě víc a já si plně uvědomovala velikost, vzestup i pád jeho hrudi a teplý dotek jeho kůže na té mojí. Tělem mi projela elektřina a já se zachvěla rozkoší.
"Tomu se říká sprcha ...," začala jsem automaticky, ale pak jsem zmlkla. Moje paměť zachytila intenzivní a silný pocit. Tohle mi bylo vážně povědomé.
"Mýdlo, šampón, horká voda," řekla jsem spíš jako dodatečnou poznámku.
"Nahota. Jo, tohle znám," řekl Jev a očima mu probleskla nečitelná emoce.
Nebyla jsem si jistá, co mám dělat dál, tak jsem se snažila tuhle situaci odlehčit lehkým smíchem. "Ty se mnou snad flirtuješ, Jeve?"
"Přijde ti to tak?"
"Neznám tě dost dobře na to, abych to mohla tvrdit." Snažila jsem se udržet můj hlas klidný a neutrální.
"Pak to musíme napravit."
Konec...no ten byl poměrně zajímavý a dosti nečekaný!
Jakože nakonec žádný boj, stačilo, že přišel Patch, chytil šmejda Hanka a přitáhl ho k sobě do bytu....To mě trochu zarazilo, ale tím víc plus u mě Becca má, ptž nemusí být všude boj na život a na smrt, kde umřou jen ti špatní a ti dobří nemají ani škrábanec že... :)
Takže rozhodně se mi líbilo, že Nora toho šmejda zastřelila kvůli Patchovu životu a pak se mi konečně ulevilo, že když byl mrtvý, přestalo na ni účinkovat smazání paměti a ona si zase začla pomalu vzpomínat na všechno :)
Další plus u mě má za to, že to chce Vee a mamce všechno říct...podle mě dobrá volba :)
Každopádně dala bych rozhodně čtyři hvězdičky a půl:
A proč jenom čtyři? Protože mi prostě vadí, když v prvním díle jsou spolu v každé kapitole, pak se prokoušu dílem, kde Patch skoro vůbec není, jen sem tam někde v baru náhlé setkání nebo jí zachrání zadek, ale v trojce už bych čekala, že bude v každé kapitole...i když některé pasáže byly perfektní, postrádala jsem více romantiky, více scén mezi nimi
Rozhodně ale dobrý nápad se ztrátou paměti, tím má u mě Becca další malé plus :)
Musím ještě pochválit obal. Ten obrázek je naprosto dokonalý, proto dávám navíc půl hvězdičky
Na závěr jsem předtím měla jednu hodně romantickou chvilku, ale tu teď nemůžu najít, tak vkládám aspoň jednu vtipnou :)
Nephil si prohlížel bok dřeva a pokrčil rameny. "Do toho. Zkus to. Prašť mě. Nebude mě to bolet."
Vzala jsem prkno jako pálku. "Možná ti to nezpůsobí žádné trvalé zranění, ale věř mi. Bude to bolet."
Naznačil skok napravo, ale to jsem čekala. Když nakonec udělal úskok vlevo, tvrdě jsem do něj praštila. Ozval se příšerný praskající zvuk a Nephil vyjekl.
"Za tohle zaplatíš." Vykopnul a než jsme vůbec stačila zachytit jeho pohyb, dřevo mi vyletělo z ruky. Povalil mě na zem a chytil mi ruce nad hlavou.
"Slez ze mě!" zakřičela jsem, a kroutila se pod váhou jeho těla.
"Samozřejmě, drahoušku. Jen mi řekni, cos dělala v našem bezpečném úkrytu."
"Hned - ze - mě - slez!"
"Slyšel si jí."
Nephilovi oči se netrpělivě rozšířily. "A co?" vyštěkl a otočil hlavu, aby viděl, kdo se nás odvážil vyrušit.
"Byl to celkem snadný požadavek." Jev se mírně usmál, ale jeho úsměv byl chladný.
"Jsem zrovna trošku zaneprázdněný, kámo," vyštěkl na něj Nephil a na důkaz po mě přejel pohledem. "Jestli ti to teda nevadí."
"Vypadá to, že mi to vadí." Jev chytil Nephila za ramena a hodil ho proti budově. Rukou mu sevřel krk a znemožnil mu tak nadechnout se.
"Omluv se." Jev kývnul hlavou směrem ke mně.
Nephil škrábal Jeva na ruce a tvář mu začala brunátnět. Zavíral a otevíral ústa jako ryba, která se snažila nadechnout.
"Řekni jí, jak tě to hluboce mrzí nebo tě ujišťuju, že dlouhou dobu nebudeš schopný říct vůbec nic." Jev mu volnou rukou zamával nožem před obličejem a mě došlo, že se chystal Nephilovi vyříznout jazyk. I když jsem se vážně snažila, necítila jsem k němu žádné sympatie. "Takže co si vybereš?"
Nephilovi oči hořely vztekem, když se díval střídavě na mě a na Jeva.
Promiň, uslyšela jsem v hlavě jeho rozčilený hlas.
"Nevyhraje to sice Oscara, ale šlo to." Jev mu věnoval zlý úsměv. "Nebylo to tak těžké, ne?"
Žádné komentáře:
Okomentovat