SOUTĚŽ o knihu Krycí jméno Verity

Moji milí,

hlásím si se Vám po dlouhé době. Zvládla jsem další státnice (čekají mě ještě jedny), ale stíhám i číst. Momentálně se věnuji válečné literatuře, tak jsem si říkala, že bychom si mohli zasoutěžit o knihu s takovouto tematikou. Vybrala jsem pro Vás knihu, která mě v nabídce Albatrosu zaujala nejvíce - Krycí jméno Verity od Elizabeth Weinové. Myslím, že válečná problematika je stále aktuální téma, na které by se nemělo zapomínat. 

Strhující příběh o přátelství, odvaze a zradě.

V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.

Když Verity chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.

A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.

Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se seznámila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její vyzrazená tajemství přežít?

PRAVIDLA SOUTĚŽE:

A co tedy musíte udělat, abyste knihu mohli vyhrát? Napiště mi do komentáře, jakou knihu s tematikou druhé světové války jste četli, doporučte nějaké ostatním a samozřejmě uveďte svůj email, abych Vás potom měla, kde kontaktovat. Hodně štěstí! :)

Za poskytnutí výtisku do soutěže děkuji nakladatelství Albatros Media.

Ludmila Hořká: Trnité cesty (1975)

Tři novely zobrazující těžký život prostých lidí na Hlučínsku v době mezi dvěma světovými válkami. 
Osudy lidí jsou zde v prózách spojovány s dějinami. Jejich charaktery jsou určovány prostředím. Starost o živobytí a boj o základní existenci naplňuje jejich život. Přesto se však nikdy nezpronevěří vlastnímu přesvědčení.







Mezivodky

Děj se odehrává na Hlučínsku, 20. století, Kravaře (u řeky Opavice).
Veruna se zamiluje do chudého Matuše, který ji má taky rád. Matka ji ale donutí k výhodnějšímu sňatku se zedníkem Jakubem Poledníkem. Veruna doufá v zastání od otce, ten je ale ochrnutý a umírá v den její svatby. Jakub odchází za prací do Německa, odkud posílá peníze. 10 měsíců pracuje v Německu a 2 měsíce bývá doma. Po 10 letech se vrací domů, ale přichází s Němkou Katy a 3 společnými dětmi. Veruně nezbývá nic jiného než mlčet a bydlet společně s nimi.
Jakub s Katy následně odchází zpět do Německa pracovat a děti nechávají na výchovu Veruně (celkem jich už je 11!). Takto žije po zbytek života, kdy se stará o jejich děti a oni zůstávají v Německu.
Umírá mezi dětmi, které nejsou její, ale je šťastná.

1. Přesný popis Mezivodek: pastviny, hřiště pro děti, ...
2. Kronikářský výklad, dialekty, které jsou ale vysvětlovány.
3. Autorka vstupuje do děje se svými vzpomínkami.

Bejatka

Beáta Jeřábová. Hlavní hrdinkou je chudá dívka Bejatka, které zemřela maminka a otec ji posílá do města na výchovu k tetě, kde vyrůstá. Často vzpomíná na Hlučínsko, především Pastušek. Bejatka dospívá u tety a nakonec se provdá za staršího, lenivého muže. Mají spolu dva syny Josífka a Johanna. Muž je ale nezaopatří, naopak: všechny peníze prodělá. Proto musí Bejatky odejít za prací Německa a malé synky přenechat na výchovu muži a tchyni. V Německu poctivě pracuje a domů posílá všechny peníze, aby se měli synci dobře.
V Německu si ale také najde první opravdovou lásku - milence, polského dělníka, se kterým tam v podstatě žije jako ve svazku manželském. Domů jezdí jen na několik dnů v roce, jinak stále pracuje.
Domů se musí vrátit, až když začíná válka a tím pro ni také končí její vztah s Michalem. Po návratu domů ji zlomí osudy jejích synů. Vyčítá si, že ačkoli vše dělala pro ně, nebyla s nimi a ani oni jí to nemůžou zapomenout.

1. Josífek: hodný, miluje matku, nechce do války, protože nechce bojovat proti Čechům, které bere jako své krajany. Nakonec je zastřelen při pokusu o útěk z německé armády.
2. Johann: "esesák", dozorce v koncentračním táboře, zabíjí a mučí vězně. Bejatku zlomí, když u něho v kufříku najde věci lidí z tábora. 

"Můj syn, několikanásobný vrah? Já, která koťátku nedala zahynout?"

"Svému svědomí neujde a já to budu prožívat s tebou, protože jsi a stále budeš můj syn!"

Častá tematika Hlučínska, kdy byli součástí Pruska, Říše a pak opět ČSR. Cítili se jako Češi, ale museli proti nim bojovat v německé armádě. Často také zmiňováni lidé jako Bejatčin manžel a syn Johan, kteří tzv. "měnili kabáty", jak se jim to hodilo. Za války byli Němci, po válce Češi. 

"Tak jsme opět občany ČSR."

Moje hodnocení:

V podstatě už jsem tady všechny klady zmínila. Propracovanost, autorčina znalost prostředí a válečné tematiky, skvělé popisy, úžasné pasáže, absolutně žádné nudné odstavce. Proto s klidným svědomím dávám rozhodně 5 hvězdiček!

Josef Urban: 7 dní hříchů

České pohraničí, rok 1945.

Útěk mladé ženy českého lesníka je zahalen tajemstvím. Jen ona sama ví, kdo a proč ji pronásleduje. Její svědectví by ji mohlo stát život...
Po jejích stopách se vydávají manžel a bratr, Čech a Němec, které svedl dohromady konec války a osud štvanců. Jeden chce zachránit své manželství, druhý hledá po návratu z fronty smysl života. 
Sedm dní trvající cesta se stává symbolem vzájemného hledání a touhy po ztraceném domovu. 

Příběh inspirovaný skutečnými událostmi v poválečném Česku.









Agnes:
Agnes jako postava se mi líbila. Byla mi sympatická, rozumná a určitě hrdinka. To, že ji hned v první den znásilnili a vyhnali, to mě dostalo. Ale to, že tak bojovala další týden o přežití, a ačkoli se k ní Jan choval tak hnusně, jediné co chtěla, bylo to, že ho chtěla najít a ochránit.
V poslední den jsem se fakt bála, že je mrtvá, ulevilo se mi, když se objevila v 8.den :)
Taky bylo hodně překvapující to, že vlastně na konci zjistíme, že ji Brachtl nestihl znásilnit, naštěstí ji Lubor zachránil, ačkoli pak ho zas poslal, aby se jí zbavil.

Jan Olšan:
O Honzovi ani nevím, co napsat. Zpočátku se mi líbil, pak začal on i Agnes vzpomínat na poslední roky a zhnusil se mi. A to ani nemluvím o tom, jak na ni vyjel, aby si doplnil svoje ego před chlapa, když tam byl jeden, který ji znásilnil. Pak si to u mě hodně spravil, když se vzpamatoval a zase začal Agnes milovat a hledat.
Jeho putování s Jurgenem bylo hodně drsné a nejvíc mě dostávaly situace, kdy přišel na místo, kde před pár minutami byla Agnes, tudíž se těsně minuli.
Nejvíc se mi zhnusil, když se vyspal s Marií, to jsem nečekala :( Vůbec mi jí pak nebylo líto, když spáchala sebevraždu.
Trochu mě pak už štval tím, jak se pořád snažil hrát dobráka a roztrhal Brachtlovy papíry, ačkoli věděl, že je šmejd, a jak se choval k Marii (a nevěděl, že znásilnil Agnes, ale věděl moc dobře, že ji unesl a drží ji). Takže rozhodně ne zrovna oblíbená postava. 

"Lesník si v šeru musí silně namáhat oči, ale přece ji poznává, svoji Agnes. Otáčí se na bok, dívá se do očí ženě, kterou opět začal milovat až tady na útěku."

""Tak na mě nekoukej a běž se převlíct!" V té větě cítí vysvobození. Myje si ruce jako Pilát, jen to ještě vůbec netuší."

Brachtl:
Tak většího šmejda jsem snad ještě nikde neviděla. Jakože to je co toto? Vezme si násilím jednu ženu, žije s ní, a potom znásilní i Janovu manželku? Kde se v něm vzalo tolik nenávisti? Nebyl mi rozhodně sympatický už od začátku :/



Jürgen: Od začátku bylo jasné, že se tam Jurgen ještě objeví, a že zřejmě bude ústřední postavou.  Zpočátku jsem ho neměla moc ráda, ale pak se to spravilo a chvilkama byl i zábavný a celkem jsem si ho oblíbila, ačkoli byl zapřísáhlý "SSák". Byla škoda, že ho nakonec tak hnusně zabili, když přežil všechno to peklo v Rusku, ale do tohohle nemůžu zasahovat, přece jenom se děj zakládá na skutečných událostech. 
"Na konci žádné války poražení slitování očekávat nemohou."
"Jako příslušníky jednotek SS je Rusové přibíjeli ke stromům hřebíky: za ruce, za nohy. Někdy jim dlouhý ocelový hřeb zatloukli přímo do čela."
"Každá identifikace s jednotkami SS byla smrtonosná. Kdo měl štěstí, toho jen zastřelili."

Lubor Přikryl: K němu taky nevím, co přesně říct. Celou knihu platil za toho největšího dobráka a v poslední den se dozvíme, že je vlastně jeden z největších šmejdů? :O

K ději: 

• Kniha se mi líbila. Dám hodně hvězdiček za příběh, za propracovanost, kvalitu děje a přece jenom taky kvůli tomu, že je kniha podle skutečnosti. 
• Ale...mám jednu velkou výtku a to styl psaní autora. Ačkoli je znát, že si téma hodně nastudoval a dokázal psát tak, že jsem nemohla skoro ani dýchat, když to bylo napínavé. Ale popis veškeré přírody a všeho kolem mi vadil, protože to bylo zbytečné zdržování. Někdy mi přišlo, že než ten člověk něco řekne, uběhnou dvě stránky. 
• Chybělo mi tam více přímých řečí.
• Co bych naopak chtěla vyzdvihnout, co se mi hodně líbilo, a proto má u mě Josef Urban velké plus je to, že všechny německé a ruské věty překládal. To v poslední době postrádám ve všech knihách, autoři předpokládají, že čtenář ovládá němčinu, ruštinu a další jazyky. 

1. DEN

1. Kniha se tedy odehrává ve všech sedmi dnech a poslední osmý už je spíš jen pro objasnění.
2. Hned první den se na scéně objevuje Karl Ditrich, vlastně ten největší šmejd, který všechno zpískal, a který zabil polovinu lidí.
3. Kniha začíná tím, že všechny hlavní postavy zahlédnou, jak hoří tzv. Raškovské samoty, což je dům na samotě, kde bydlí český sedlák. Postupně se tam všichni setkávají a míjejí. Brachtl tam znásilní Agnes)
4. A poslední dějová linie se odehrává dole ve městě, kam dorazí Rusové, slaví se a Češi si vyřizují účty s Němci. Příběh nahé ženy, která svírá dítě je opravdu strašný!

2. DEN

1. Agnes čeká na Jana na nádraží
2. Nakonec se Agnes i Jan vydají k Agnesinému otci, kterého ale Jan najde mrtvého a Agnes uteče dřív, než stihne zjistit, že je tam Jan.

3. DEN

1. Prikryl zatýká Jana, zavře ho v lomu, kde se potká se Jurgenem.
2. Jurgen začíná vzpomínat na Rusko, na všechna zvěrstva. Nesnáší Rusy, zároveň z nich má panický strach.

4. DEN

1. Jan vzpomíná na minulost. Znovu se zamilovává do Agnes. Vzpomíná na svoji babičku Františku a matku Annu. Také zmiňuje německého otce, který je opustil.

5. DEN

1. Agnes utíká...
2. Jan ji hledá u Lubora a znovu ve Schreirově domě.

6. DEN

1. Agnes je zajata.
2. Ditrich ubytuje a schová Jana  a Jurgena.
3. Marie svede Jana.
4. Agnes je donucena pohřbít svoji mrtvou kamarádku.
5. Ditrich dá Janovi papíry o Brachtlově spolupráci s nacisty a vysvětlí mu, že Brachtl chce Agnes, protože viděla, co se přesně stalo na Raškovských samotách.

7. DEN

1. Jan se udá a nahlásí Brachtla Luborovi (předsedovi).
2. Marie spáchá sebevraždu.
3. Ditrich upálí malou českou holčičku a její rodiče.
4. Ditrich uškrtí Jurgena.
5. Ditrich zastřelí Brachtla.
6. Ditrich postřelí Agnes.
7. Ditrich zabit.

8. DEN

1. vrací se Ron
2. Agnes přežila

"A život jde neochvějně dál, běží, navzdory našemu přání, vybírá si svoji daň za krásu, za sílu i pošetilost."

"Napětí vrcholila, jako před začátkem velkého dramatu. Lesník i jeho pes to cítili v kostech. Opona stále halí jeviště, netečná k divákům, jež se vzápětí stanou samotnými herci."

Květa Legátová:: Jozova Hanule

Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři.

zdroj anotace: kosmas.cz