Zobrazují se příspěvky se štítkemČeská literatura 20. století. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČeská literatura 20. století. Zobrazit všechny příspěvky

31. května 2014

Kateřina Petrusová: Zakázaná přitažlivost (2014)

Emily Evansová je nejmladším dítětem senátora, a protože má dost života ve skleníku, potají odjede do New Yorku. Během několika dnů je ale vypátrána a její otec se rozhodne dát jí nabídku: buď se vrátí domů, nebo zůstane v New Yorku, ale pod neustálým dohledem bodyguarda. Senátor počítá s tím, že pohled na velkého, ne zrovna mile vypadajícího Henryho Trovata Emily vyděsí, a ta se pokorně vrátí domů. To se ale nestane; Emily se rozhodne zůstat a donutit bodyguarda, aby ji nechal na pokoji. Přitom mezi nimi přeskočí jiskra. Té se sice Henry nejdřív brání, ale když Emily někdo pošle k Vánocům děsivý dárek, souhlasí s tím, že se o ni postará. Sblíží se, ale pořád ještě je tu několik překážek: věkový a sociální rozdíl, výhrůžky od neznámého pomatence a hlavně Henryho minulost.

Název: Zakázaná přitažlivost
Autorka: Kateřina Petrusová
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fragment
Série: Bavettovi
Díl: 3.
Vydání: 2014


Obsah:

Řekla bych, že anotace je velmi přesná a podrobná. První kapitola začíná tím, že agenti odváží Emily z jejího bytu zpět k otci, který jí dá na výběr. Od něj už odchází s Henrym, který je jí neustále v patách. 
Kapitoly jsou řešeny poměrně nezvykle (v poslední době je tak napsána např. série Beautiful), kdy každá kapitola je psána z pohledu Emily i Henryho. Pravidelně po cca 3 stranách se střídají. Myslím, že je to fajn řešení, protože to knihu celkově osvěží.
Čili celá kniha je o sbližování hlavních hrdinů, kdy on je o dost starší a pochází ze zcela jiné sociální vrstvy. Když Emily obdrží prasečí srdce v dárkovém balení, je Henry povolán jako její osobní strážce na dobu neurčitou. 
Pokud máte rádi trochu potrhlé matky, které ví všechno předem, je tato kniha přesně něco pro vás. 
Vše nakonec samozřejmě dobře skončí, Henry zneškodní psychopata, zachrání Emily a očekávat můžete také prsten a senátorovo požehnání. 


Moje hodnocení:

Kniha se mi líbila. Byla to první kniha, kterou jsem od Katky Petrusové četla a musím říct, že mě mile potěšila. Slyšela jsem nějaké výhrady na první díl série, takže jsem se maličko bála. Asi je hloupé začít číst od třetího dílu, ale já toho vůbec nelituji, protože anotace mě ze všech tří dílů zaujala nejvíce.
Takže nejdříve řeknu nějaké výhrady, kterých je jen pomálu. 
  • Opravdu mě zklamal závěr. Celá kniha měla náboj, dobře se to četlo a po zjištění, že Bavettovi jsou vlastně mafiáni (ne, opravdu jsem to nevěděla z důvodů výše popsaných), jsem čekala nějaký opravdu vygradovaný závěr, kdy se budu třást strachy. Toho jsem se ale absolutně nedočkala. Je to hezky promyšlené (myslím mafiánský plán a la Rolling Stones), ale řekla bych, že nedotažené. Opravdu jsem byla zklamaná, že celá kniha je tak suprově čtivá a celá akce s mafiány se odehraje na několika stranách, s tím že Emily leží ve vaně a když z ní vyjde, Henry drží útočníka. Ano, tím to končí. Nechci závěr hanit ani nic podobného, rozhodně do toho nechci rýt, ale myslím si, že vzhledem ke zbytku knihy je maličko škoda, že autorka nevyužila veškerý svůj potenciál. Mj. mi absolutně nemafiánský závěr trochu zkazil i to, že jsem si vůbec nevychutnala happy end, který mě taky nezaujal. Přece jen mohl pan senátor trochu víc "jančit". :)
  • Druhou věcí, kterou chci vytknout jsou sexuální/milostné scény. Ne že bych tam potřebovala vyloženě erotické scény, ale přišlo mi to takové... nemastné neslané. Buď bych je přeskočila úplně a prostě se spolu konečně vyspali, nebo se jim věnovala trošku víc. Takhle mi to přišlo, jakoby se autorka nemohla rozhodnout, tak dala z každého trochu a jsou z toho... absolutně neromantické scény.
  • Jedna drobnost, kterou chci zmínit, ale rozhodně do ní nechci rýt, je nemoc agenta Mayerse. Jako zdravotní sestra si nejsem jistá, že se taková psych. porucha dá vyřešit několikatýdenním užíváním prášků. 
  • A poslední výtka (nebo možná spíš rýpnutí) se týká Henryho a jeho myšlenkových pochodů. Omlouvám se předem, ale nemyslím si, že by některý chlap uvažoval jeho způsobem :D Ano, na začátku bylo přesně trefné uvažování chlapů, pak jsem se ale někdy musela usmát, protože všichni přece moc dobře známe chlapy... :D
Každopádně tím moje výtky končí. Jak jste si mohli všimnout, jedná se spíš o obsahové/dějové skutečnosti a do těch kritici nemají moc co mluvit, protože je to plně v kompetencích autora, takže jsem se spíš jen snažila načrtnout, co mi trochu vadilo, co mi chybělo a co mě zklamalo.


No a teď už jdeme k seznamu toho, co se mi na knize opravdu líbilo :)
  1. Celkově se mi líbil příběh. Autorka si velice dobře poradila s americkým prostředím i s prostředím senátorovic rodiny. Charaktery postav napsala velmi dobře, ačkoli hlavní hrdinka "studující literaturu a milující veškerou klasiku" už mi přijde taky trošičku jako kýč. Každopádně, nevyčítám, protože kdo z nás nemá rád klasiku? :) Zpět k postavám: líbily se mi. Byly dobře vykresleny hned v úvodních kapitolách a postupně se hezky vyvíjely. 
  2. Autorka dala také prostor vedlejším postavám, což bylo taky fajn, protože jsem opravdu nenašla téměř žádné nudné pasáže (všichni Evansovic kluci, paní Senátorová - ta, myslím, byla nejvtipnější postavou knihy, Kevina a celou mafiánskou skupinku). Možná bych tady dodala, že vzhledem k tomu, že jsem nečetla předešlé díly, jsem se trochu ztrácela v postavách, které už samozřejmě čtenáři série znají.
  3. Líbily se mi kapitoly z pohledu Emily i Henryho. Zajímalo by mě, zda je to tak i v předešlých dílech?
  4. Co musím bezpodmínečně pochválit je obal knihy. Moc děkuji Fragmentu za tvrdé desky a také za celkový vzhled. Myslím, že autorka musí být nadšená z obojího, protože já pořád musím knihu brát do ruky a prohlížet si ji. Opravdu hodně povedený obal :)
  5. Musím také pochválit autorku (a samozřejmě korektory ve Fragmentu) za minimální počet překlepů. Nestává se to často, ale našla jsem snad pouze dva malé překlepy, jinak je kniha opravdu poctivě zpracovaná.
Snad jsem na nic nezapomněla. Celkově se mi kniha líbila, ale musím ubrat hvězdičku za výše vytknuté věci (především se jedná o závěr a o několik zcela zbytečných stránek, kde se řeší myšlenky postav, které byly někdy už vážně zbytečně moc dlouhé). Knihu jsem přečetla za dva dny. Čte se opravdu dobře a já jsem moc ráda, že ji napsala právě česká autorka. Jen tak dál! :)







Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment a zároveň knihu rozhodně doporučuji. Jsem ráda, že se ještě najde nakladatelství, které dokáže ocenit dobrou českou spisovatelku. :)

5. listopadu 2013

Bohumil Hrabal: Večerníčky pro Cassia


Texty z let 1989–1991, které byly postupně publikovány ve třech souborech: Listopadový uragán, Ponorné říčky a Růžový kavalír vycházejí v nové grafické úpravě Luboše Drtiny. 

Hrabal intimní – a v nové grafické úpravě...

Autor: Bohumil Hrabal
Počet stran: 225
Nakladatelství: Praha: Mladá fronta, 2013.
Odkaz: Knihcentrum 





Obsah:

  • Kouzelná flétna
  • Několik vět
  • Listopadový uragán
  • Osm a půl
  • Svět a kalhoty Samuela Becketta
  • Ponorné říčky
  • Růžový kavalír
  • Praha, město utajených infarktů
  • Modrý pokoj
  • Aurora na mělčině
  • I naše chyby jsou dokonalé
  • US open
  • Večerníček pro Cassia
  • Česká rapsodie
  • Love story
  • A havran krák už nikdykrát
  • Happy end
  • Hovořil jsem s panem prezidentem Mitterrandem
  • Partnerství pro mír aneb Čekání na Godota
  • Intimní toaleta žen

Moje hodnocení:
  1. Celá kniha je psaná formou dopisů (většinou lásce Dubence, ale také Cassiovi).
  2. Dopisy časově spadají do let 1989-1994 a jsou psány v Kersku.
  3. Velice náročná četba, každopádně to se u Hrabala čeká :) Přitažlivě náročná četba, řekla bych. Líbilo se mi, jak velice často zmiňuje drobnosti z mnoha odvětví (literatura, zeměpis, filosofie, historie,...). Myslím, že to náročnost textu umocňuje a tím přitahuje.
  4. První půlka knihy velmi náročná (dopisy Dubence)´, dlouhá souvětí, někdy už opravdu vyčerpávající na soustředění. Každopádně se mi první půlka líbila více právě svou náročností. Druhá půlku už byl většinou proud myšlenek, pesimismus nad revolucí a situací v republice, dopisy Cassiovi. Každopádně také zajímavě psáno.
  5. Vypravěčem je sám Hrabal, tzn. dopisy přímo od Hrabala.
  6. Kniha je velkou směsicí knižních výrazů, hovorové mluvy, vulgarismů, ironie, sarkasmu, výsměchu a pesimismu. Často jsem se ztrácela. Nevěděla jsem, co si myslet. Zkrátka jsem nedokázala vyčíst mezi řádky, jak to Hrabal myslí.
  7. Suma sumárum: Kniha velmi zajímavá, rozhodně doporučuji k četbě. Každopádně není to žádná oddechová četba, vyžaduje soustředěnost. Rozhodně ale stojí za přečtení, určitě se i hodně věcí z různých oborů dozvíte ;)

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru!

7. července 2013

Ivan Olbracht: Biblické příběhy


Biblické postavy, příběhy a podobenství se prolínají do mnoha literárních, malířských, sochařských i hudebních děl. Když v roce 1939 nabídlo nakladatelství Melantrich Ivanu Olbrachtovi, aby do připravované edice pro mládež upravil bibli, přijal s radostí. S neobyčejným mistrovstvím převyprávěl starozákonní děje o stvoření světa, o Adamovi a Evě, o Mojžíšovi, o potopě světa, babylónském zajetí, o Davidovi a Goliášovi, krásným slovem dal nahlédnout do moudrosti a poselství příběhů knihy knih.










  1. O stvoření světa 
    • Popis jednotlivých dní, a co který den Bůh stvořil.
  2. Adam a Eva
    • Eden, stvoření Adama, Bůh varuje Adama před jablkem. Adam je sám, proto Bůh stvoří Evu, objeví se had, navnadí Evu a ta sní jablko. Tím vlastně prozřeli, přichází trest: had se bude plazit po břiše, Evě, jako ženě, bude vládnout muž, Adamovi bude zlořečena země. Adam pojmenovává Evu jako matku země. Oba jsou z Edenu vyhnáni a přichází sem andělé (cherubíni). 
  3. Vražda Kainova
    • Kain žárlil, zabil Abela. Trest: "Země už ti plody nevydá." + nikdo ho nemůže zabít, sám se bude trápit bolestí a vinou.
  4. O potopě světa
    • Adam (930 let), Lamech (Kainův syn) má syna Noeho. Bůh je zhrozený situací na zemi, proto se rozhodne, že začne nový život. Pošle na zemi potopu, která trvá 40 dní a 40 nocí. Smiluje se jen nad Noem a jeho rodinou. Zároveň mu přikáže, aby postavil koráb a do něj dál pár od káždého zvířete. Koráb vypluje na horu Ararat, kde po 40 dnech vypouští holubici, aby zjistil, zda už je voda pryč. Na hoře také postavil Hospodinovi oltář. 
  5. O stavění věže a zmatení jazyků
    • Noemovi synové: Sam, Jam a Jachet se rozhodnou, že postaví město a věž, aby byli slavní. Hospodin byl touto pýchou rozhořčen, proto se rozhodl zmást jim jazyky, aby se nemohli domluvit a tím stavbu nemohli dokončit. Poté je Hospodin rozptýlil jako národy. Pabel=zmatení. Od té doby se místo věže a zmatení nazývá Pabel. 
  6. O zničení Sodomy a Gomory
    • Abram, Noemův vnuk se oženil se ženou Saraj, ale bohužel neměli děti. Jednou se objevili hosté a Abram je jako správný hostitel pohostil. Netušil ale, že hosté jsou samotný Hospodin a dva jeho andělé. Hospodin se chtěl Abramovi odvděčit a prorokoval Saraj syna. V Sodomě žije Lot, Abramův synovec. Ten vezme anděly k sobě a brání je před lidmi. Ti se mu chtějí odvděčit a poradí mu, aby s rodinou utekl. Hlavně se nesmí otočit. Při útěku se ale Lotova manželka otočila a proměnila se v solný sloup. Poté Hospodin vypálil Sodomu a Gomoru. 
  7. O velké poslušnosti
    • Hospodin prohlásil Abrama za Abrahama, "otce národů". Abraham měl syna Izáka. Hospodin nakázal Abrahamovi zkoušku věrnosti. Má jít do země Morija a na hoře zabít Izáka. Abraham souhlasí a na hoře chce zabít svého syna. Když už to téměř udělá, zastaví ho anděl a řekne mu, aby zabil berana a řekl, že to je krev Izákova.
  8. Prvorozenství za misku čočky prodané

Moje hodnocení:

  1. Zajímavě podané, ale v podstatě je odvyprávěn jen ten nejdůležitější děj a nic víc k tomu. 
  2. Líbila se mi spousta přechodníků ("vzav, vstanuv,...).
  3. Přímá řeč.
  4. Er-forma.
  5. Dobře se čte, ale je znát, že je to psáno jednoduchou, líbivou formou pro děti. Pro děti mládež určitě dobré na učení základní faktů z Bible, pro dospělé hodně slabé, ačkoli se třeba taky spoustu věcí přiučí. :)






6. července 2013

Petr Bezruč: Slezské písně




Nejznámější básnická sbírka Petra Bezruče stále patří k vrcholům naší poezie a čtenáři se k ní vracejí.





Nejlepší básně


  • Maryčka Magdónová

  • Úspěch
  • Labutinka
  • Domaslovice
  • Já
  • Plumlov II.
  • KOVKOP





Jelikož poezie se nedá nijak extra popsat a už vůbec nejde vyspat děj, vybrala jsem jen názvy básní, které se mi nejvíce líbily, plus tedy přidávám některé mé poznatky a názory na celou knihu. 








  1. Bezruč vypravěč v ich-formě
  2. Často se zmiňuje postava markýze Géra
  3. Kontrast bídy a právě markýze Géra
  4. V básni "Já" se oslovuje: "Bezruči Petře,..."
  5. Vzpomíná na dětství
  6. Jen výjimečně přímá řeč
  7. problematika "poněmčování a popolšťování" = obviňuje, že jsou polští!
  8. Sem tam zmínka antiky (letopočty, Thermopyly,...)

Zdroj obrázku: google.cz





Můj názor:
  1. Dobře se čte! (u mě asi jako jediná sbírka básní z té tuny poezie, co musíme číst!)
  2. Blízká tematika = Ostravska a okolí
  3. Dialekt
  4. Obrovský kontrast bohatství a chudoby
  5. Perfektní znalost celého Ostravska!









Vladislav Vančura: Josefína





Úsměvný příběh z prostředí studentů dramatické konzervatoře nabízí komedie Josefina.







Obsah:

Josefína Zajícová je chudá, nevychovaná dívka, která se snaží prodat housle. Jde tedy se strýcem na hudební konzervatoř, kde doufá, že housle dobře prodá. Když chtějí vejít dovnitř, vrátný je nepustí a při šarvátce, kdy se s ním Josefína začne bít, se housle rozbíjí. Josefína udělá scénu, křičí přes celou konzervatoř a nakonec se vrátnému vytrhne a jde dovnitř, protože chce, aby jí někdo housle zaplatil. 
V jedné z učeben konzervatoře právě vyučuje profesor Vydra, když zaslechne křik dívky. Myslí si, že dívku uplatili studenti, aby si z něho vystřelili. Josefína přijde a udělá scénu. Vydra ji vyhazuje a neustále opakuje, že to už by stačilo, že už to není vtipné, ať odejde. Josefína je ale drzá a dál křičí, což profesora urazí a odchází z učebny. Studenti se smějí, ale po odchodu profesora vynadají studentu Valentinovi, protože si stejně jako Vydra myslí, že to on dívce zaplatil, aby udělala takovou scénu. Když se vysvětlí, že to nebyl žádný student a Josefína je v tom také nevinně, jdou vše vysvětlit profesoru Vydrovi. 
Učitelé konzervatoře při té příležitosti poznají, že Josefína má obrovské nadání a nádherně zpívá. Profesor Vydra si nenechá ujít takový potenciál. Najde Josefíně práci i bydlení a tím pádem může nastoupit jako studentka na konzervatoř. Tam se jí všichni věnují a Josefína se pomalu stává slušnou dámou. Nejvíce si ji ovšem oblíbí profesor Vydra,
Bydlí tedy u paní Říhové, která má dceru Irenu. Josefíně se věnuje také samotný Valentin. Je to nejnadanější student konzervatoře a pomáhá jí. Josefína se do něho zamiluje, ale je nešťastná, protože Valentin chodí právě s Irenou, která je také studentkou konzervatoře.
Josefína se zase mění zpět v nevychovanou, urvanou a mluví nespisovně, protože je nešťastná z lásky k Valentinovi. 
Studenti chystají oslavu pro profesora Vydru. Při přípravách Irena urazí Josefínu, což povzbudí spolužáky v tom, že začnou hrát divadlo "Valenti-Josefína-Irena". Josefína utíká pryč hned po urážkách od Ireny, Irena se urazí a Valentin se s ní rozchází. Poté se jde usmířit s Josefínou.


Můj názor:

  1. Moc jednoduché, nudné, téměř žádná zápletka.
  2. Podobné Pygmalionu, ale nudnější a žádný děj.
  3. Nezajímavé dialogy.
  4. Pointa: nakonec je Josefína slušnější než Irena.
  5. Závěr: v podstatě nijaký. Studenti ještě hrají parodii na Irenu, Josefínu a Valentina a Valentin se jde usmířit s Josefínou, z čehož vyplývá, že zřejmě zůstal s Josefínou. Ale také nemusel. Mohli zůstat přáteli.
  6. V Pygmalionu byla Líza jen nevzdělaná a změnila se, kdežto u Josefíny mi přišlo, že byla jen drzá a takové...trochu sprostá. Nevím, nápad dobrý, ale hodně slabé. Stále jsem čekala nějaké vygradování děje nebo cokoli a nic se nestalo.










Franz Kafka: Ortel






Brilantní povídka zachycující tragické vyrovnání s tíživou, zdánlivě harmonickou skutečností. Povídka vyšla ještě za autorova života a je spolu s Proměnou, s níž je spjata i námětově, významným mezníkem v Kafkově uměleckém vývoji.









OBSAH:

Hlavní hrdina Georg. Vzpomíná, že mu zemřela matka a jejich obchod se zlepšil (zdůrazňuje, že se zpětinásobil), píše si s nejlepším přítelem, který je právě v Petrohradě. Přítele během celé knihy ani jednou nepojmenuje. Stále je to přítel v Petrohradě.
Zpočátku píše o nesmyslech, ale o sobě nic. Náhle se dozvídáme, že se bude ženit s Frídou Brendlfeldovou. O sňatku se ale příteli nezmiňuje. Po hádce s Frídou se rozhodne, že příteli o svatbě přece jen napíše. Neví ale, jak začít nebo co přesně napsat, proto se jde poradit s otcem. Otec je zavřený ve svém pokoji, ve tmě. Nabídne otci, že jej přestěhuje do svého pokoje, že je tam mnohem více světla, otec ale odmítá. Stále truchlí za ženou.
Mimoděk zmiňuje, že přítel nebyl doma už 3 roky. Otec se ale najednou rozčílí a nevěří mu, že má přítele v Petrohradě. Chvíli se synem hádá, nakonec ale otočí a najednou si na Georgova přítele pamatuje a začne křičet, že přítel je jeho vysněný syn, že Georg se stará jen o obchody a ženy. Že on sám si s jeho přítelem píše už 3 roky pravdu, proto jeho lživé dopisy ani nečte a proto už 3 roky nepřijel domů. Nechce ho vidět, lháře! Poté se Georgovi vysměje, že nevěřil, že se změní, ale změnil se, protože se rozhodl, že to příteli napíše, čehož už se bohužel matka nedožila. Nakonec otec Georga obviní, že ho zavřel do toho tmavého pokoje, aby se ho zbavil tak jako matky. Poté ho prokleje a prorokuje mu, že se utopí!
Georg je vyděšený, vůbec netuší, co se to s otcem stalo. Nebo co se stalo s ním samotným! Celý vyděšený vyběhne z domu, jde na most a skočí. Kletba se splní. Utopil se!!!



Moje hodnocení:

  1. Kniha se mi dobře četla, dobré dialogy, perfektně vymyšlený děj = tajemný, děj je do sebe hezky zasazený, takže utíká a neztrácíte se.
  2. Co mě nejvíce překvapilo bylo to, že ani jednou nezmínil jméno svého přítele, který hraje v knize docela podstatnou roli, jelikož právě kvůli němu se celá tragédie rozpoutá!
  3. Absolutně netuším, jestli je otec blázen nebo říká pravdu, protože to, co mu otec vyčítá přesně sedí k tomu, co zmínil na začátku sám Georg (3 roky, obchod se zpětinásobil, snoubenka, ...)
  4. Závěr není vůbec jistý, je také možné, že se to celé Georgovi jen zdálo.
  5. Otec se mohl zbláznit, protože chvílemi je mimo (např. si začne strhávat košili a naznačuje, že Frída je "děvka").
  6. Žádná teorie ale není jistá! V závěru se utopí a zápletka zůstává nevyjasněná! Tudíž je zřejmě na čtenáři, aby si udělal "obrázek", jak vše doopravdy bylo... 


Karel Čapek: Věc Makropulos



Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný".  (databazeknih.cz)






Postavy:


  • Elina Markopulos / Euchenie / Marty / Ekatěrina,...
  • Albert Gregor
  • Vítek
  • Krista
  • Advokát
  • baron Prus
  • Jeník Prus (18 let)


Obsah:

1. dějství: V advokátní kanceláři
Albert Gregor přichází do advokátní kanceláře, kde čeká na výsledek tzv. "kauzy Gregor", která se řeší už více než 100 let. Jde o dědictví barona Prusa (1820). Do kanceláře přichází mladičká pěvkyně Krista, která je okouzlená divou Marty. 
Prus tehdy dovedl Macha, ten převzal dědictví a zmizel. Jenže to ale nebyl on, byl to překlep: Mac Gregor.
Ve chvíli, kdy čekají na výsledky dlouhého procesu, přichází do advokátní kanceláře sama Marty a tvrdí, že Gregor měl syna  Mac Gregora a že ví, kde se nachází samotný testament. 

2. dějství: V divadle
Krista se rozchází s Jankem Prusem, synem barona, chce být jako Marty (slavná, skvělá, bez partnera, nevázaná). Albert/Bertík přichází na představení slavné Marty, kterou je okouzlen, ale když se ho zeptá, jak se mu její zpěv líbil, řekne pravdu. Nelíbil se mu, poznal, že se nudila, že do toho nedala duši. 
Přichází Max a tvrdí, že Marty je podobná Euchenii, ženě, kterou před 50 lety miloval. Následně i Bertík vyjeví své city k Marty a řekne jí, že ji miluje.

3. dějství: U Marty doma
Dalším mužem, který se zamiloval do chladné Marty je Jeník, syn barona Prusa. Marty i baron to ví, přesto se spolu vyspí. Baron Prus, protože je Marty okouzlen, Marty za slib, že jí předá velmi důležitou obálku. Když se o tom dozvídá Jeník, zastřelí se. Postupně přichází do Martyna domu všichni a chtějí znát pravdu o její osobě a minulosti, protože vypátrali několik zajímavostí. 
Poté ji donutí mluvit. Narodila se v 16. století, tudíž nyní má 337 let, otec byl lékařem císaře Rudolfa II. a vynalezl Věc Makropulos (tzn. žít 300 let).
Poté vytahuje návod na Věc Makropulos a předá ho Kristě. Následuje dlouhý hovor o tom, co by to pro lidstvo znamenalo. Hned nato Krista Věc Makropulos spálí. 

"Věčný život je v našich dětech."


Můj názor:

  1. Dobře se čte, nejsou žádné nudné pasáže (kromě poslední části, kde se diskutuje o Věci Makropulos)
  2. Hezký popis Eliny (Marty) a toho, jak je chladná, studená, bezcitná, necitelná. Následně také vysvětlení toho, proč je taková a opět výstraha lidstvu, že ačkoli po něčem takovém jako je dlouhověkost toužíme, v závěru je to naše zkáza.
  3. Rozhodně se mi líbilo nejvíce ze všech děl Karla Čapka. Děj hezky utíkal a celkově jsem si Elinu velmi oblíbila. Proto rozhodně 5 hvězdiček! :)



5. července 2013

Josef Čapek: Stín kapradiny




Baladická próza o pronásledování dvou pytláků - vrahů hajného v hlubokých lesích, kteří štváni svědomím i vykonavateli spravedlnosti v sebeobraně dále zabíjejí. Ve vyprávění vyniká líčení duševních stavů obou štvanců, opojených nejprve krásou lesa a pocitem svobody a postupně propadajících beznaději.





POSTAVY:

  • Rudolf Aksamit
  • Václav Kala


OBSAH:

Er-forma:
Kamarádi Rudolf a Václav společně při pytlačení zastřelí srnu. Přistihne je při tom hajný, kterého následně zabijí také. Utečou a začíná 10 dní zběsilého útěku, schovávání se v lesích, krádeží, přepadávání a dalších vražd. 
Celých 10 dní se ukrývají v lese. Vašek náhle onemocní a Ruda ho tam chce nechat. Nakonec si to rozmyslí, tomu předchází několik stran Rudových úvah a  myšlenek. 
Aby nějak přežili, kradou lidem jídlo. Jedna dějová linie, kdy malý chlapec Tonda hlídá svého malého brášku Mírečka a Ruda s Vaškem je přepadnou a okradou. Jsou hodně rozvíjeny myšlenky obou postav a jde vidět, že jeden je ten hodnější, který jen poslouchá příkazy a nechá se stahovat, a druhý ten zlý.
Dále např. přepadávají švadlenu Marii a chtějí ji znásilnit. Ta naštěstí křičí o pomoc a tím přivolá lidi. 
Během těch pár dní v lese zastřelí četníka, který je najde v chatce. Byl to otec 3 dětí a zůstala po něm vdova Ludmila.
Lidi už mají dost toho, jak ti dva vraždí, přepadávají a kradou, a rozhodnou se obklíčit les a ty dva najít. Skrývají se dále v lese, ale nemají šanci. Rudu zastřelí a Vašek se střelí do hlavy sám. Tím vlastně oba uchází trestu.


Můj názor:


  1. Spousta dlouhých vnitřních monologů, myšlenek a snů
  2. Málo dialogů a když už, tak velmi slabé
  3. Všechny, které zastřelili, vlastně zabil Ruda
  4. Oba těžce zkoušeni životem (výchova, domov, práce v kamenolomu,...)
  5. Spousta zbytečných a nudných pasáží a popisů.
  6. Dobrý námět, ačkoli si myslím, že by bylo dobré rozebrat každý jeden den útěku, co se dělo, více akce a méně vnitřních monologů.


Ludmila Hořká: Trnité cesty (1975)




Tři novely zobrazující těžký život prostých lidí na Hlučínsku v době mezi dvěma světovými válkami. 
Osudy lidí jsou zde v prózách spojovány s dějinami. Jejich charaktery jsou určovány prostředím. Starost o živobytí a boj o základní existenci naplňuje jejich život. Přesto se však nikdy nezpronevěří vlastnímu přesvědčení.







Mezivodky

Děj se odehrává na Hlučínsku, 20. století, Kravaře (u řeky Opavice).
Veruna se zamiluje do chudého Matuše, který ji má taky rád. Matka ji ale donutí k výhodnějšímu sňatku se zedníkem Jakubem Poledníkem. Veruna doufá v zastání od otce, ten je ale ochrnutý a umírá v den její svatby. Jakub odchází za prací do Německa, odkud posílá peníze. 10 měsíců pracuje v Německu a 2 měsíce bývá doma. Po 10 letech se vrací domů, ale přichází s Němkou Katy a 3 společnými dětmi. Veruně nezbývá nic jiného než mlčet a bydlet společně s nimi.
Jakub s Katy následně odchází zpět do Německa pracovat a děti nechávají na výchovu Veruně (celkem jich už je 11!). Takto žije po zbytek života, kdy se stará o jejich děti a oni zůstávají v Německu.
Umírá mezi dětmi, které nejsou její, ale je šťastná.



  1. Přesný popis Mezivodek: pastviny, hřiště pro děti, ...
  2. Kronikářský výklad, dialekty, které jsou ale vysvětlovány.
  3. Autorka vstupuje do děje se svými vzpomínkami.



Bejatka

Beáta Jeřábová. Hlavní hrdinkou je chudá dívka Bejatka, které zemřela maminka a otec ji posílá do města na výchovu k tetě, kde vyrůstá. Často vzpomíná na Hlučínsko, především Pastušek. Bejatka dospívá u tety a nakonec se provdá za staršího, lenivého muže. Mají spolu dva syny Josífka a Johanna. Muž je ale nezaopatří, naopak: všechny peníze prodělá. Proto musí Bejatky odejít za prací Německa a malé synky přenechat na výchovu muži a tchyni. V Německu poctivě pracuje a domů posílá všechny peníze, aby se měli synci dobře.
V Německu si ale také najde první opravdovou lásku - milence, polského dělníka, se kterým tam v podstatě žije jako ve svazku manželském. Domů jezdí jen na několik dnů v roce, jinak stále pracuje.
Domů se musí vrátit, až když začíná válka a tím pro ni také končí její vztah s Michalem. Po návratu domů ji zlomí osudy jejích synů. Vyčítá si, že ačkoli vše dělala pro ně, nebyla s nimi a ani oni jí to nemůžou zapomenout.

  1. Josífek: hodný, miluje matku, nechce do války, protože nechce bojovat proti Čechům, které bere jako své krajany. Nakonec je zastřelen při pokusu o útěk z německé armády.
  2. Johann: "esesák", dozorce v koncentračním táboře, zabíjí a mučí vězně. Bejatku zlomí, když u něho v kufříku najde věci lidí z tábora. 
"Můj syn, několikanásobný vrah? Já, která koťátku nedala zahynout?"

"Svému svědomí neujde a já to budu prožívat s tebou, protože jsi a stále budeš můj syn!"

Častá tematika Hlučínska, kdy byli součástí Pruska, Říše a pak opět ČSR. Cítili se jako Češi, ale museli proti nim bojovat v německé armádě. Často také zmiňováni lidé jako Bejatčin manžel a syn Johan, kteří tzv. "měnili kabáty", jak se jim to hodilo. Za války byli Němci, po válce Češi. 

"Tak jsme opět občany ČSR."


Moje hodnocení:
V podstatě už jsem tady všechny klady zmínila. Propracovanost, autorčina znalost prostředí a válečné tematiky, skvělé popisy, úžasné pasáže, absolutně žádné nudné odstavce. Proto s klidným svědomím dávám rozhodně 5 hvězdiček!







Karel Čapek: Válka s Mloky (1935)

Válka s Mloky se dlouho rozvíjí jako koláž novinových výstřižků a jiných parodovaných záznamů o podivuhodných Mlocích, kteří se naučí mluvit, pracovat, chovat se jako lidé, chybí jim jen schopnost tvořivě myslet. Za zdánlivě pouze zábavnou a vtipnou satirou na novinové senzace se postupně odkrývá to, co Čapek považoval za největší nebezpečí pro lidskou civilizaci. Totiž snahu vydělat na všem, co slibuje zisk, i kdyby to vzápětí mělo přinést zkázu. Také potřebu většiny lidí usnadnit si život, pokud možno nepracovat a jen si užívat, jen se bavit a nedomýšlet nic z toho, co se jeví jako hrozba vší kultuře a nakonec i existenci lidstva samého.





Postavy:


  • Kapitán VAN TOCH (českého původu)
  • G. H. Bondy




  • OBSAH:

    Kapitán Van Toch objeví v Tichém oceáně ostrov Tana Masa, kde najde podivné tvorečky, podobné mlokům. Dá jim nože na obranu proti žralokům, kteří je loví, a oni mu za to nosí perly.
    Bondy a kapitán se spojí, dávají Mlokům i další věci. Mloci se ale přemnoží, protože žraloci už proti nim nemají šanci. Brzy jim vody kolem Tana Masa nestačí, proto je začnou kapitán a Bondy rozvážet do celého světa, kde pro ně Mloci loví další perly.
    Po kapitánově smrti se trh s Mloky zvrhne a fungují ve světě jako levná pracovní síla pro lidi, dále jsou používáni k účelům bádání, vzdělávání atd.
    Posléze se ale Mloci rozmnoží tak moc, že potřebují mnohem více místa a proto vyhlásí lidstvu válku. Začnou odpalovat pevninu, aby měli více vodstva.
    Několik dějových linií a menších postav. Vše končí beznadějí, když se ve Vltavě, uprostřed Evropy, vynoří Mlok.


    MŮJ NÁZOR:


    1. Spousta narážel na nacismus a rozpínavost Třetí říše.
    2. Velká znalost jazyků Čapka (angličtina, francouzština, němčina, ...).
    3. Dobrý děj, výborný nápad, opět stále aktuální jako u R.U.R., úžasné téma, ale zbytečně dlouhé, natahované, nudné pasáže.
    4. Ačkoli někdo bere koláž novinových článků jako velké plus, mně se vůbec nelíbily, protože byly dlouhé a často těžko pochopitelné. 
    Líbilo se mi nejméně ze všech Čapkových děl, která jsem přečetla. Myšlenka dobrá, ale děj strašný. Jako výstraha určitě dobré, ale jinak se mi to bohužel nelíbilo. Ačkoli musím Čapka vyzdvihnout, protože v podstatě předpověděl vše, co se stalo, ačkoli kniha vyšla v roce 1935, Čapek zemřel v roce 1938 a jak všichni víme, válka začala v roce 1939.
    Proto bohužel pouze jedna hvězdička... :(


    Karel Čapek: R.U.R. (1920)





    ROSSUM'S UNIVERSAL ROBOTS. Kolektivní drama o třech dějstvích.








    POSTAVY:

    • Helena Gloryová
    • Domin Harry
    • Alquist
    • Dr. Gall
    • Helena
    • Primus



    DĚJ:
    Helena Gloryová připlouvá na ostrov z jediného důvodu: aby pomohla robotům, protože si myslí, že se k nim lidé chovají nelidsky. Než ale stihne svůj plán vzpoury uskutečnit, zamiluje se do ředitele Rossumu Domina, za kterého se nakonec provdá. Druhé dějství se odehrává o několik měsíců později, kdy už Helena žije nějakou dobu na ostrově. Helena přemluví dr. Galla, aby vytvořil roboty s duší. Tato dějová linie je ale přerušena vzpourou robotů. Čapek zde důmyslně naznačuje, co čeká lidstvo, když půjde dál touto cestou: lidské ženy se stávají neplodné, roboti vyhladí lidstvo. Všechny zabijí, nechají žít pouze Alquista, protože on jediný pracuje rukama. Chtějí Rossumův původní výrobní postup, ten ale před smrtí spálila Helena, aniž by tušila, co tím způsobí. Náhle se ve třetím dějství objevují roboti Primus a Helena. Alquist už rezignoval na život, je šokovaný tím, co všechno roboti způsobili, ale dál dělá pokusy, které mu roboti nakazují. Když chce Alquist pitvat Primuse, Helena ho zastaví a chce se obětovat. To ale nechce dovolit Primus a chce položit svůj život za její.
    Alquist v nich vidí Adama a Evu, tudíž i naději pro život, protože poprvé vidí, že roboti vyjádřili své pocity a co víc, že se usmáli. Dr. Gallovi se to nakonec podařilo. Stvořil roboty s duší. 


    Můj názor:


    1. Zpočátku čtivé, pak ale nudné.
    2. Nudné pasáže nahrazuje velkolepý a poetický závěr.
    3. Velká myšlenka a výstraha pro lidstvo, která je stále aktuální.

    Jedno z lepších děl Karla Čapka, které se celkem dobře čte. Jeho poselství je stále aktuální, ačkoli mi opravdu vadily chvílemi nudné pasáže. Helena mě chvilkama neskutečně štvala :D Původně jsem měla napsáno, že dává 4 hvězdičky, ale když R.U.R. srovnám s Markétou Lazarovou, nemůžu jim dát stejná hodnocení, proto má Čapek o malinko méně.





    Co bych ale chtěla zdůraznit je velkolepost tohoto díla, kterou ocenili i zahraniční tvůrci seriálu, kteří stvořili seriál Dollhouse, který je vlastně na motivy Čapkova R.U.R., protože jejich loutky jsou také tvořeny v Rossumu. O seriálu ale zase jindy :)



    Vladislav Vančura: Markéta Lazarová




    Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie.





    POSTAVY:


    • Mikoláš Kozlík
    • Kozlík
    • Markéta Lazarová (17 let)
    • Lazar
    • Alexandra Kozlíková
    • hrabě Kristián
    • Pivo
    • Hejtman


    DĚJ:



    Děj se pravděpodobně  odehrává ve středověku, ale není to nikde napsáno!







    Kozlík: 8 synů, 9 dcer, manželka Kateřina. Kozlík a celá rodina jsou loupežníci, ale pobožní! Unese hraběte Kristiána (říšský hrabě, 19 let, jeho hrad: Freiheit = svoboda).




    Kristián se zamiluje do Alexandry, Kozlíkovy dcery, která mu zachránila život před jejím bratrem Janem.








    Kozlík posílá svého syna Mikoláše jako posla k Lazarovi, ten ho ale nechá zbít. Mikoláš se vrací ponížený domů, ale následně se vrací k Lazarovi, pomstí se a vybere si Markétu, která měla být nevěstou Kristovou. 







    Kozlík chce Markétu mučit, v tom se jí ale zastane Kristián, pak i Mikoláš a těch dvou se zase zastane Alexandra. Za takovou troufalost jsou všichni uvězněni, ale následně puštěni na přímluvu Kozlíkovy manželky Kateřiny.









    Markéta se zamiluje do Mikoláše a on do ní, ačkoli je hrubý, stále ale ne tak jako jeho otec. Následně jsou zajati Lazar i otec Kristiána, který přijel pro svého syna. Tak se setkává Markéta se svým otcem a Kristián s tím svým, ten ale na Kristiána tlačí, aby se rozhodl, protože Kristián stále miluje Alexandru, která je s ním navíc těhotná.










    Kristián se stále nemůže rozhodnout, jestli žena nebo otec, nakonec se z toho zblázní a Alexandra ho zabije.








    Mikoláš bojuje na straně otce a odhání Markétu, ta se vrací k otci. Otec ji chce nejdříve zabít, následně ji ale posílá do kláštera, kde původně měla být.  Alexandra je uvězněna, stejně jako Kateřina s dětmi. Kozlíkovi synové se semknou a jdou si pro otce.  Všechny dějové linie se stáčí k hejtmanovu vězení: Alexandra, Kozlík, Mikoláš, ostatní synové, Kateřina s dětmi a nakonec i Markéta.










    Přijíždí králův posel: muže odsoudí k trestu smrti, ženy propustí, s výjimkou Alexandry, která je do porodu vězněna a až poté zabita. Ženy jsou sice propuštěny, ale musí se dívat na popravy mužů, jediná Markéta omdlí, když vidí, jak zabíjí Mikoláše.







    Alexandra umírá po porodu syna. Markéta porodí syna a nakonec kojí oba chlapce. V závěru usmíření s Lazarem (bere ji jako vdovu), ale Markéta nezůstává doma, odchází s Kateřinou, jak tomu chtěl Mikoláš.





    Moje hodnocení:

    1. Čtivé, zajímavý děj, dobrý spád, napětí.
    2. Autor vstupuje do děje, neustále oslovuje čtenáře a až moc a často rozepisuje své filosofické myšlenky, kterými zdržuje důležitý a napínavý děj.
    3. Brutalita a bezcitnost středověku kontrastuje s jedinou láskou (Markéty a Alexandry).
    4. Velké plus dávám tomu, že přímo nepopisuje veškeré brutální scény.

    Knížka se mi opravdu dobře četla. Jediný rušivý faktor, za který strhávám jednu hvězdičku, byly právě autorovy vstupy do děje a jeho zdržování. Jinak mě kniha velice zaujala, ačkoli jsem se do ní pouštěla jen nerada, protože film mě nijak extra nezaujal a ani jsem ho moc dobře nepochopila. Takže proto dávám 4 hvězdičky :)




    Co vy? Četli jste někdo Vančuru? Nebo popř. viděli film? 

    24. června 2013

    Jan Čep: Hranice Stínu

    Hrdina Čepova jediného románu, učitel Randa, se po milostném zklamání a existenční prohře vrací do rodného kraje, svěřuje se svému dědečkovi a ve vesnickém prostředí a víře mizí jeho deprese a nachází smysl svého života.



    Postavy:

    • Prokop Randa 
    • Františka Randová
    • Eustach Randa
    • Anna
    • Páter Martin
    • Jiřina
    • Jan Šimon
    • Dědeček


    Obsah:

    Prokop se vrací do rodného kraje, kde má dědečka. Nikdo Prokopa nezná, nikdo si ho nepamatuje, ani vlastní dědeček ho nepoznává. Naposledy tu byl jako dítě. Vrací se sem, aby vykonával práci místního učitele. Vzpomíná na to, jak se ve vesnici objevil Eustach, oženil se s Františkou a odvedl ji z kraje. Což Františce nemohl zapomenout její otec, zklamala ho tím.
    Zpočátku bylo manželství šťastné, ovšem po čase se začala projevovat Eustachova povaha. Vygradovalo to tím, že Františku vyhnal a ona zůstala s Prokopem sama. 
    Dědeček už je starý a pomalu umírá. Prokop mu přizná, kdo je a společně vzpomínají na Františku. Usmíří se a Prokop zůstává s dědečkem až do jeho smrti, která je teď mnohem lehčí, protože nakonec nebyl sám. 
    Druhá dějová linie se odehrává ve městě, kde se Prokop seznamuje s manželským párem a zamiluje se do Anny. Ta si ale moc dobře uvědomuje, že je vdaná a spolu s manželem odjíždí. Prokop ji už nikdy neuvidí.
    Třetí příběh se odehrává už v rodném kraji a v současnosti. Jan Šimon je zamilovaný do Jiřiny, ta ale ví, že je krásná a žádaná a každého bláhově odmítá. Ví, že k Janu Šimonovi něco cítí, ale odmítá i jeho a "na truc" se vyspí s čeledníkem Slovákem. Ten po ní touží, proto mu nevadí, že si Jiřina dává podmínku, že hned ráno se sbalí a odejde.
    Slovák nejdříve opravdu bez problémů odejde, ale pak Jiřinu pronásleduje, toulá se krajem a chce ji zpět. 
    Jan Šimon je zdrcený Jiřininým odmítnutím a rozhodne se odejít. Zrovna když odchází z kraje, aby zapomněl, Slovák zabije Jiřinu, pak sebe.




    Můj názor:

    1. Dobře se mi to četlo. Nebyly tam nudné pasáže. 
    2. Ačkoli mi většinou vadí skoky do minulosti, tady se mi líbil popis minulosti. Občas bylo divné, že Prokop popisuje něco, co nemohl zažít (jeho rodiče před jeho narozením), ale i přesto byla minulost hezky popsaná a na ni plynule navázala současnost.
    3. Maličko mi vadily skoky ke druhé dějové linii současnosti. 
    4. Konec zůstal podle mě dosti otevřený. Sice oba, jak Jan Šimon tak Prokop našli štěstí, ale v podstatě každý zůstal sám. Prokop našel klid v rodném kraji, Jan Šimon z něj musel odejít, aby klid našel. 
    5. Ačkoli byl popsán děj ohledně Anny asi nejmíň ze všech, byla to nakonec Prokopova celoživotní láska, která jej navždy provázela...


    Mé hodnocení: 













    26. ledna 2012

    Květa Legátová:: Jozova Hanule


    Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři.


    zdroj anotace: kosmas.cz