Fatima: Otrokyní v 11 letech

Otrokyní v 11 letech

Pravdivý příběh o ukradeném dětství

Autorka: Fatima, ve spolupráci se Sophií Blandiniéres
Počet stran: 216
Nakladatelství: Alpress

Obsah:

Malou Fatimu otec zaslíbil své sestře, majitelce nevěstince. Ta si vše dobře spočítala: až bude dívence jedenáct let, prodá ji. Předtím se musí Fatima v nevěstinci zaučit. Podle plánu ji koupí Ahmed a odveze si ji, aby ji mohl po libosti znásilňovat. Postupně se jí narodí tři děti, ale pak se jí přece podaří utéct, ovšem bez dětí. Když Fatima zjistí, že její dcerku by čekal stejný osud, musí se vrátit...


Africké přísloví:
"Zaříznutá ovce se nebojí nože..."

Děj:

Příběh začíná svatebním dnem jedenáctileté Fatimy, kterou sousedky chystají ke svatbě se třicetiletým Ahmedem. 

„Jmenuji se Fatima, jsem dítě a nechci se vdávat. On se jmenuje Ahmed a nikdy se neusmívá. Je hnědovlasý a vousatý, nepřipadá mi ani hezký, ani ošklivý. Když ho vidím, dělá na mě dojem muže, který uzavírá obchod. Řeknou jen: „To je tvůj manžel.“ Stručná věta. Je to zvláštní, vdávám se za neznámého člověka. Zdá se mi to absurdní, připadá mi to nebezpečné. Jsem proti.“

Fatima pochází z Afriky, přesněji z Nigeru, kdežto Ahmed je z Blízkého Východu. Nemůžu přesněji určit, ze které země, o tom se Fatima v knize nezmínila. 

 „Jsme Fulbky. Jsme vysoké, máme světlou pleť a jemné rysy. Jsme žádaným zbožím.“

„Ti muži se s námi žení, dokud jsme ještě děti, svěží a zpravidla poslušné. Postarají se o to, abychom zestárly, ocejchují nás a ponižováním donutí ohnout hřbet.“

Fatimu chystají sousedky, protože od jednoho roku žije u své tety, kam ji prodal otec. Teta Saba provozuje ve vesnici nevěstinec, kde bohužel prodává i takto malé holčičky. Posléze se dozvíme, že když Saba jezdila ke klientům, brala Fatimu s sebou a nechala ji osahávat jinými muži.

„Neumím nic jiného než vdát se za muže, jenž mě bude živit. Takhle mě naprogramovala Saba.“

Fatimina svatební noc je peklem. Fatima je první žena, která se Ahmedovi vzepřela, proto ji znásilní obzvlášť krutým způsobem. Hned druhý den si ji odváží do své země, kde ji ubytuje v domě spolu s jeho dalšími manželkami. V podstatě novodobý harém. 

 „Abych byla celá jeho, musí dojít ke konzumaci manželství. Dbá o jídlo stejně málo jako já. Nemůže se dočkat, až bude po večeři, aby přešel k důležitějším věcem. K tomu, za co zaplatil. K tomu, co mu náleží…ke mně.“

„Dítě, které odmítá přijít toho večera násilím o panenství. Lidská bytost toužící po tom, aby respektovali její vůli, vystrašený tvoreček, připravený bránit se ze všech – byť chabých – sil.“

„Jako když mi sype pálivou papriku do úst, abych pykala za to, že příliš mluvím, nebo do očí, když mě trestá za to, že jsem se odvážila na ni podívat.“

Téměř rok Ahmed Fatimu brutálně znásilňuje a bije. Ve dvanácti letech se z Fatimy stává žena a poprvé otěhotní. Za devět měsíců porodí prvorozenou dceru Hané, deset měsíců poté druhorozenou Kuluu a za dalších deset měsíců prvního syna Musu. 

Tehdy se definitivně rozhodne utéct, ačkoli ví, že musí odejít bez dětí. Ahmed má doma spoustu pasů. Fatima vyčkává několik měsíců, až najde ten správný a uteče do Nigérie, potom do Nigeru.

Tam potká Němce Olafa, kterému vysvětlí svou situaci a odjede s ním do Německa. V Německu žije půl roku, ale nevyhovuje jí to, proto se vrací do Afriky.

V Africe potkává Francouze Jacquese, do kterého se zamiluje, ale nakonec k němu má odpor, když zjistí, že si adoptoval jedenáctiletou dívenku, kterou znásilňuje.

Fatima skončí na ulici. Najde si kamarádku Angeliku, která je jí jako matka. 

„Zdůrazňuje, že je to naposledy, co mi pomáhá z maléru. A na závěr řekne úsečně: „Tu svou nemístnou pýchu černé ženy, která navždy zůstane černá, si strč někam. Víš, pýcha může být špatným rádcem…“

Po roce konečně potkává osudového muže. Opět Francouze, tentokrát Henryho. Porodí mu dvě děti, ale přesto jí chybí její tři děti z prvního manželství.

„Protože mě Jacques zavlekl do Toga, zkřížil mi cestu Henry. Zlo nemusí nutně vést k ještě horšímu konci.“

Když zjistí, že jedenáctileté Hané hrozí stejný osud, vrátí se a potají unese svoji dceru. 

 „Nenechávej mě tu!“ Její zoufalý výkřik mi dodá odvahy. I kdybych se měla rozkrájet, ochráním ji…“

Posléze chce unést i druhou dceru, ale ta odejít nechce. Chce se vdát, proto se Fatima musí vzdát. Když už vše vypadá, že bude v pořádku, přijde tragédie, ze které se trochu vzpamatuje až seberealizací. Stane se zdravotní sestrou, poté dětskou sestrou a nakonec založí organizaci na pomoc dětem v nouzi.

 „Nechali mi jen mé jméno, aby na mě mohli volat. Vymazali mě, označili číslem. Připnuli mi neviditelné, velmi krátké vodítko.“

Můj názor:

Knížka se mi líbila. Absolutně jsem netušila, že ještě v dnešní době existuje harém. Fatima měla problémy s tetou Sábou, která ji opravdu nenáviděla a neskutečně ji týrala. Manžel nebyl o nic lepší. Jediný, kdo při ní vždy stál, byla její matka Nafisa, která měla stejný osud. Vždy musela manžela poslouchat a to i tehdy, když její dceru odvedl k Sábě, když jí byl jeden rok.

Fatimin otec mě taky překvapil. Vůbec svou dceru neměl rád. Dvakrát s ním měla neskutečnou zkušenost. Poprvé se ji snažil zabít. Když ji zahlédl na ulici, snažil se ji přejet. Podruhé vzal jejího oblíbeného psíka a přímo před jejíma očima ho zabil.

 „Strašně mě bolelo, že jsem o něj přišla… a že jsem ztratila otce. Toho dne jsem se ho vnitřně zřekla.

Překvapilo mě, jak se žije v novodobém harému. Jak je to tam na jednu stranu moderní a na druhou všechno tak středověké. Fatima dostává peníze na chod domácnosti, dostane televizi s videem a spousty šperků. Ovšem finanční zajištění samozřejmě nemůže vynahradit tu hrůzu, kterou každý den zažívá. Každopádně moderní prvky jsem tam opravdu našla:

 „Je podobný Richardu Gereovi, což se mi líbí…“

Nevím, jestli se kniha dá úplně hodnotit, protože nemůžu hodnotit, jak mě bavil skutečný příběh. Příběh, který se skutečně stal, který někdo doopravdy prožil.

Překvapilo mě, že po tom několikaletém nic-nedělání zase nic nedělala. Když si vzala Henryho, nemusela absolutně nic dělat. O děti se staraly chůvy o domácnost hospodyně. Takže se logicky začala trochu nudit a upadat do depresí. Později už jsem si začínala myslet, že se jí všechno bude dařit. Najednou měla ve všem neskutečné štěstí. Ovšem potom, jak už jsem se zmínila, přišlo to neštěstí...

Takže závěrem: kniha se mi líbila, jestli se to dá o takovém příběhu říct. Dobře se to četlo. Líbily se mi popisy toho, jak se v Africe na na Blízkém Východě žije. Musím říct, že první půlka knihy se mi líbila víc, protože tam byly právě tyhle popisy.Ve druhé půlce už Fatima jenom utíkala a dosti přeskakovala roky, což ale chápu. Obálka se mi moc líbí a celkový design kapitol je vážně hezký. Proto dávám:

Za knihu děkuji nakladatelství Alpress!